KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Česko je ve stávce. Učitelé v úvodu týdne vyrazili do ulic, doprovázeni řadou dalších profesí, od zdravotníků až po zaměstnance v průmyslu. Ve společnosti však probublává možná ještě důležitější stávka mentální. Stávka, kdy řada lidí už kabinetu Petra Fialy nevěří nic, s čím přijde, vše je špatně, bez ohledu na reálné kroky, na výsledky. Důvody této „blbé nálady“ jsou objektivní – je těžká doba: na východě válka, na západě ideologie –, jsou ale i niternější. A jsem přesvědčený, že pokud by vláda dokázala s lidmi lépe mluvit, stávkám, těm fyzickým, ale i té mentální, by se dokázala vyhnout.
Nejsou prý důležitá slova, ale činy, říká známý aforismus připisovaný autorovi poblázněného rytíře Migueli de Cervantesovi. Ač jde o oblíbené rčení, pro politiku tak úplně neplatí. Spíš naopak. V politice je totiž schopnost mluvit a slibovat (slibem nezarmoutíš!) a vysvětlovat a přesvědčovat často cennější než schopnost věci skutečně posouvat.
Být (ještě o něco větším) cynikem, podotknul bych, jak minulá vláda měla plná ústa „hal pro Sáblíkovou či řízení státu jako firmy“ a zbyla po ní jen prázdná kasa a žádné haly (o dálnicích ani nemluvě). Přesto se hnutí ANO stále těší dominantní podpoře voličů. To současná vláda Petra Fialy ťala do důchodové reformy, napravila závazky vůči NATO a pohnula s konsolidací veřejných financí, pohledem voličských preferencí ale splakává nad výdělkem.
V (sic!) politice totiž není důležité jen to, co děláte, ale především jak to komunikujete. A tato vláda v komunikaci fatálně selhává.
Příkladů z poslední doby je víc než dost. Lze připomenout nedávný „stunt“ Petra Fialy, kterým zdokumentoval, o kolik dražší je za našimi hranicemi sklenice Nutelly. Premiér překvapil i tento týden, kdy namísto toho, aby čelil nespokojeným občanům na protestní stávce, raději vyjel navštívit mimopražský kravín. Kdo mu tohle poradil, to mi hlava nebere!
Vládní komunikace ale pochopitelně není jen o premiérovi, je i o lidech, kterými se obklopuje. A nutno připomenout, že dvouleté zaryté mlčení vládního mluvčího Václava Smolky už dosáhlo takové míry, že jej novináři pro odpovědi musejí vyvolávat na sociálních sítích.
Že vláda v komunikační disciplíně selhává, už připouštějí i vlivní hráči pětikoalice. Naposledy to v rozhovoru pro iDnes.cz uvedl jihočeský hejtman – o kterém se v kuloárech spekuluje jako o potenciálním kandidátovi na předsedu ODS – Martin Kuba, který to řekl naplno: „vláda neumí s veřejností komunikovat, může se to vymstít“. Má pravdu, možný budoucí předseda.
Vládní politika přitom zdaleka není tak špatná, jak se z pěny dní na sociálních sítích může zdát. Fiala se svým týmem zbavil Česko závislosti na ruské energetice, máme skvělou obrannou politiku včetně rozhodnutí o nákupu F-35 a konečně plníme závazky vyplývající ze členství v NATO. Do toho veřejné výdaje procházejí konsolidací, udržitelnost financí v posledních dnech kvitují i ratingové agentury a naše zahraniční politika je příkladná.
Problém je, že vláda žádný z těchto úspěchů nedokáže veřejnosti prodat a žádný z přešlapů dostatečně komunikačně uzemnit. V řadě oblastí, které se nepovedly – a zdaleka nejde jen o Nutellu či reakci na stávku, ale i o energetickou politiku nebo komedii se spotřební daní na tiché víno – vládní činitelé reagují až arogantně, odtažitě. V konečném důsledku se stává hlavním problémem to, jakým způsobem vláda vůbec s lidmi ne/mluví.
Obávám se, že pokud se kabinet z tohoto nastavení nedokáže vymanit, pokud nebude v komunikaci otevřenější, konsenzuálnější a profesionálnější, bude to mít Andrej Babiš za dva roky až příliš jednoduché. Výsledkem pak bude to, že to bude právě Babiš, kdo si půjde k Petru Pavlovi pro pověření o sestavení další vlády.
