S předsedou Pirátů Ivanem Bartošem jsme mluvili nejen o válce na Ukrajině a uprchlické krizi, kritice vlády od Andreje Babiše nebo mediálním obrazu Pirátů, ale také třeba o tom, jaké dopady má práce ministra na jeho rodinný život. „Je to prostě tak, že každé ráno vstanu a jdu tak jako každý v této zemi dělat svoji práci,“ říká Bartoš.
Zdá se mi, že Piráty není v posledních týdnech příliš vidět. Je to jenom můj dojem, nebo realita?
Nevím. Já když se podívám na monitoring témat, tak mi to přijde adekvátní. Pokud je viditelnost měřená počtem výstupů ve velkých televizích, pak je třeba říct, že primárním tématem těchto dnů je krizové řízení státu, otázka přijímání uprchlíků, a tak je z logiky věci nejvíc vidět Vít Rakušan jako ministr vnitra a v mezinárodním kontextu je to ministr zahraničí Jan Lipavský a premiér Petr Fiala. A tady musím říct, že všichni tři, včetně Honzy, odvádí skvělou práci.
A pokud jde o témata, která se snažím řešit já, jako jsou třeba programy na dostupnost bydlení, což je zcela zásadní téma, tak to prostě není tak, že dům postavíte během jednoho týdne a pak s tím jdete do televize. Takže nevím – já osobně se teď soustředím hlavně na konkrétní práci, intenzivně děláme třeba na stavebním zákonu a připravuji komplexní transformaci řízení digitalizace a transformace naší země. A mediální výstupy přijdou na řadu, až budeme mít něco hotové. Hodně řeším věci v Evropě.
Nejste nakonec přece jenom rád, i s ohledem na to, co vše se teď děje, že nejste premiér?
Já se do té role nikdy explicitně nepasoval. Byl jsem lídr koalice, která měla ambici toto místo po volbách obsazovat. Ta ambice se nenaplnila. Když se sečetly výsledky voleb a jednali jsme o účasti Pirátů ve vládě, což nakonec navzdory rozličným interpretacím novinářů stvrdila Pirátská strana ve svém referendu více než osmdesáti procenty hlasů, tak jsem o tom mluvil se svoji maminkou a ta mi řekla: „Je to pořád stejný – děláš nějakou práci, k tomu máš kolem sebe nějaké lidi a nějaké prostředky, ta práce před tebou leží a tak ji prostě dělej, jak nejlíp dokážeš.“
Takže rád, anebo nerad? Řešil jsem jinou věc: Měl jsem trochu obavy, když prezident Zeman otálel se jmenováním vlády, zejména kvůli Honzovi Lipavskému, který si – jak už jsem řekl – vede velmi dobře. Nemám to jen z mediálních ohlasů, slyším to také na mezinárodní scéně. Pokud jsem se ale v každém případě něčeho obával, tak že Zeman nejmenuje Lipavského a na moji hlavu připadne k ministerstvu pro místní rozvoj a digitalizaci, což bude obtížná transformace, také dočasně resort zahraničí.
Takže kámen ze srdce mi spadl především ve chvíli, kdy Petr Fiala přišel s tím, že Miloš Zeman jmenuje vládu tak, jak ji Petr navrhnul. Představa, že řešíme kompetenční žalobu směrem k prezidentovi a já k tomu řeším ještě ministerstvo zahraničí – a to ještě nebyla válka na Ukrajině -, tak to byl kritický moment. Jinak je to ale prostě tak, že každé ráno vstanu, moc teď nestíhám cvičit, a jdu tak jako každý v této zemi dělat svoji práci a končím teda většinou hodně v noci. Ale ani to není pro řadu lidí něco speciálního.
Zbývá vám nějaký čas na rodinu?
Snažím se, aspoň o víkendech. A musím říct, že jsem měl posledních několik měsíců štěstí, protože Bertíček z nějakého důvodu chodil spát až v 1:30 v noci, takže když jsem přišel domů v deset večer, měli jsme před sebou ještě asi tři hodiny na hraní, i když už jsem nejbystřejší nebyl. Ale jasně, je to hodně těžké, všechno to skloubit – je to hodně na mé ženě, na Lydii.
Takže když se mě novináři ptají, jak to zvládám, vždycky reaguju tak, že je to obráceně. Ta otázka – jak to zvládáte – by měla mířit na moji ženu. To ona je celé dny sama doma s malým dítětem, zatímco já jsem zasekanej v práci. A jasně že mě to mrzí, že nemůžu být víc s rodinou. Mrzí mě to extrémně. Ta zátěž, ta je ale fakticky na Lýdii.
Měsíc války
Minulý týden to byl měsíc, co Rusko napadlo Ukrajinu. Jaký čekáte v nejbližších dnech a týdnech vývoj událostí?
Já si stále myslím, že existuje prostor k tlaku na Rusko v tom smyslu, aby se tam měnila společenská nálada. A to vím, že je skoro bezezbytku „obšlápnutá“ Putinou propagandou, která ospravedlňuje invazi na Ukrajinu. Pokud jde o reakci ostatních států, myslím – a o České republice to platí obzvlášť – že zareagovaly rychle. A to jak pokud jde o sankce směrem k Rusku, tak v podpoře směrem k Ukrajině. Zrovna tak jsme zareagovali směrem k lidem, kteří prchají z válkou zasaženého území.
