ANKETA | Nejdůležitější či zásadní události uplynulého roku v domácí politice hodnotí a komentují v již tradiční anketě INFO.CZ politologové a političtí analytici: Ladislav Cabada, Lukáš Jelínek, Petr Just, Lubomír Kopeček, Daniel Kunštát a Jakub Lysek.
Ladislav Cabada
Bezpochyby zcela klíčovou událostí pro českou politiku a společnost byly volby do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021. Jejich výsledek vytvořil předpoklad pro zásadní změnu ve složení a také naprogramování vlády, současně voliči odeslali mimo poslanecké lavice představitele dvou tradičních levicových stran, tedy sociální demokracie a také komunistů s jejich nostalgií po období před rokem 1989.
Nová vláda pod vedením Petra Fialy začala fungovat jen krátce před koncem roku, nelze tedy ještě jakkoli hodnotit její aktivity, nicméně již vládní prohlášení a také komunikační styl nového premiéra naznačují, že po dekádě populismu, teatrálnosti a „píárové“ politiky sociálních sítí a všeobecné polarizace společnosti snad můžeme očekávat více snahy o konsensus, více naslouchání názorům, s nimiž možná nesouhlasíme, ale přesto je potřeba je respektovat.
Druhou zásadní událostí samozřejmě byla pokračující situace globální pandemie nového respiračního onemocnění, kterému jsme si zvykli říkat koronavirus. Doba koronavirová bude bezpochyby i v dalších letech předmětem politické debaty i odborné reflexe, a to mimo jiné s ohledem na to, jak dokázala přebudovat a současně ještě vyostřit některé dlouhodobé trendy. Jedním z nich je již zmíněná polarizace, která dostala nový impuls. V této souvislosti bych zmínil i trend posilování konspiračních teorií, jenž bývá s populismem a také nacionalismem tradičně svázán.
Poslední dva roky ale také představují zásadní výzvu k přehodnocení některých rámců soudobých liberálních demokracií. Je smutné pozorovat, že v situaci multiparadigmatické a pluralitní vědy je možné vážené univerzitní profesory s názorem, jenž se opírá o odborné poznatky, ale odlišuje od politicky prosazovaného „jediného“ postoje, onálepkovat jako „antivaxery“ či „odpírače“. Podobně představuje výzvu tzv. cancel culture, založená obecně na správných předpokladech – tedy snaze o rozkrytí a odstranění historicky založených principů nerovnosti mezi lidmi – nicméně nerespektující základní pravidlo liberalismu, což je právo na odlišný názor.
Za třetí klíčovou událost, která je s prvními dvěma svázána, považuji další prohlubování dramatického zadlužení české společnosti a obecně západních společností. V době pandemie si vláda Andreje Babiše nalezla snadné zdůvodnění pro prohlubování tohoto trendu, který v dalších dekádách nutně dopadne na dnešní mladší generace, jež budou muset platit dluhy svých rodičů a prarodičů.
Lukáš Jelínek
I. Schopnost pravicových a středových stran se spojit do předvolebních koalic a zjednodušit nabídku občanů. Léta to nešlo, ale nakonec se podařilo dát dohromady logické formace, které neútočily proti sobě, ale společně nabízely alternativu k hnutí ANO.
II. Úspěch Andreje Babiše v likvidaci svých partnerů z ČSSD a KSČM. Převzal jejich elektorát, ale zároveň ztratil liberální voliče, z nichž mnohé nahnal do náruče SPOLU a Pir-STAN. Tahem vedle bylo i špatné identifikování hlavních soupeřů ANO. Zaměřilo se na Pir-STAN a nechalo zazářit koalici SPOLU.
III. Neschopnost politické reprezentace připravit krizové scénáře a neochota včas reagovat na koronavirovou epidemii, spojená se strachem z reakce voličů. Babišův chaos je už pověstný, ale nepřipravenost koalic SPOLU a Pir-STAN je mnohem zlověstnější. Politici si dál jedou svou, bez ohledu na názory expertů.
