Spojené státy americké představovaly pro komunistický svět protivníka číslo jedna. Po celou dobu existence Státní bezpečnosti se pro jejich označení užívá výraz „hlavní nepřítel“. Sledování amerických diplomatů a snaha proniknout na americké velvyslanectví v Praze technicky byly dva hlavní cíle komunistické tajné policie v Československu.
Po puči v únoru 1948 se začaly vztahy mezi komunistickou vládou a Spojenými státy prudce zhoršovat a následovala vlna vzájemného vyhošťování diplomatů. Igor Lukeš v knize Československo nad propastí popisuje, v jak obtížném postavení se několik zbylých diplomatů na americké ambasádě ocitlo.
Ke konci roku 1948 působilo v Praze sedm zaměstnanců vlády Spojených států. Do exilu odcházely tisíce Čechoslováků, kteří se v uprchlických táborech nechávali získat americkými zpravodajskými službami. Po krátkém výcviku odcházeli do Československa se zpravodajskými úkoly. Mnoho z nich bylo dopadeno, mučeno a odsouzeno k mnohaletým trestům, někteří byli dokonce popraveni.
Tyto akce většinou řídily zahraniční rezidentury, přesto v několika případech došlo ke kontaktu agentů chodců s pracovníky amerického velvyslanectví. Státní bezpečnost zachytila v roce 1949 třetí tajemnici amerického velvyslanectví Luisu Schaffnerovou při výběru mrtvé schránky. Při stejné operaci se podařilo odhalit vedoucího politického oddělení Waltera Birga a Jolanu Barboru Ellis. Špionománie, která vládla ve světě na přelomu čtyřicátých a padesátých let, je dnes těžko představitelná.
Odposlech v čítárně
Nejstarší záznamy zachycující nasazení zpravodajské techniky proti americkému velvyslanectví pocházejí z roku 1954. V září téhož roku nasadila Státní bezpečnost mikrofon do bytu plk. Theodora Henryho Erba. K instalaci si vybrala čítárnu a následně vyhodnotila, že to nebyl nejlepší nápad, protože objekt v čítárně nemluví, ale pouze mlčky sedí a čte, dle dochovaného svazku v ABS se podařilo odposlechout pouze jeden hovor.
V březnu 1956 byly nainstalovány prostorové mikrofony do bytu prvního tajemníka velvyslanectví USA Johna Dorsyho Lamse, necelý měsíc po instalaci je ale odhalil technik Hillman Ford „Radon“, který rovněž našel otvor vybudovaný Státní bezpečností pro tajný vstup na půdu amerického velvyslanectví. Tím, že se podařilo najít svody od mikrofonů, byla dekonspirována celá montáž a Američané odhalili stropní mikrofony v bytech zaměstnanců velvyslanectví, kanceláři velvyslance, velvyslaneckého rady a vojenských přidělenců.
Přestože americká ambasáda byla vůbec první, u které bylo provedeno nasazení mikrofonů stropním způsobem, Američanům se je podařilo po několika měsících objevit. V dalším období Státní bezpečnost od snahy o instalování drátových odposlechů ustoupila a používala výhradně schované vysílače, které do budovy velvyslanectví a rezidence velvyslance vnášela agentura. Tento riskantní, ale zároveň velice účinný způsob technického pronikání ovšem vyžadoval obsazení kvalitní agenturní sítí.
V letech 1959 až 1963 Státní bezpečnost odposlouchávala několik kanceláří v budově vyslanectví, zpravodajská technika nasazená v kanceláři velvyslance v rámci akce Horizont I. vydržela až do roku 1963, kdy se Američanům podařilo odposlechový prostředek získat. Následovala rozsáhlá bezpečnostní opatření. Kromě akce Atom, ke které se vrátím později, se komunistické tajné policii již nikdy nepodařilo odposlechový prostředek do vyslanectví zanést, pokud nepočítáme opakované nasazení provokačních vysílačů k odhalení kvality radioobrany na ambasádě. Otázka, zda se podařilo prostředek odhalit sledováním uklízečky, která jej do budovy vnesla a nainstalovala, nebo zafungoval radiový obranný systém, zůstala pro Státní bezpečnost nezodpovězená. Ostrahu ambasády dostali za úkol příslušníci námořní pěchoty a v budově vyslanectví byla zřízena konferenční místnost zabezpečená proti odposlechům.
