V seriálu Nepřátelské území Praha vám na INFO.CZ představujeme dosud takřka neznámé případy toho, jak Státní bezpečnost sledovala a nabourávala chod západních zastupitelských úřadů. V říjnu 1970 schválila československá vláda navázání konzulárních a obchodních styků se španělskou republikou. Že k tomu došlo tak pozdě, je dáno situací ve Španělsku, kde až do poloviny sedmdesátých let vládl generál Franco.
O půl roku později, 11. května 1971, založila Státní bezpečnost pod registračním číslem 2548 objektový spis s krycím názvem Šumperk, ve kterém začala shromažďovat informace o španělských diplomatech. Již 24. dubna 1971 přicestoval do Prahy José Mária Trias de Bess, aby tady zřídil kancelář. Státní bezpečnost jej okamžitě začala sledovat. Provedla tajnou prohlídku v pokoji hotelu Esplanade, kde se ubytoval, a začala monitorovat jeho kontakty.
Návrh na zavedení prostorového odposlechu do budoucích kanceláří konzulárního oddělení vypracoval kpt. Jan Beran 21. května 1971 a schválil náčelník 2. správy SNB. Kanceláře konzulárního oddělení se nacházely v bytě v Sokolské ulici v Praze 2: „Vzhledem k tomu, že v současné době není možné zjistit personální obsazení jednotlivých kanceláří, navrhuji zabudovat úkon C-7 (prostorový odposlech pozn. aut.) do všech pokojů včetně haly.“ Zástupce náčelníka druhé správy SNB, Oldřich Špelina, který nasazení odposlechu schvaloval, na okraj dokumentu poznamenal: „S tím, že po uvedení objektu do provozu bude upřesněno, ve které místnosti bude úkon používán.“ Jednalo se o celkem logický požadavek, neboť vytěžování prostorových odposlechů je velmi náročné na čas a Státní bezpečnost po celou dobu své existence trpěla výrazným nedostatkem kvalifikovaných a prověřených překladatelů.
Následovalo několik tajných prohlídek, při kterých technici správy zpravodajské techniky navrhovali, jakým způsobem odposlechy namontovat a zároveň získat spolupracovníka, u kterého by bylo možné uložit centralizační zařízení. Vlastní nasazení odposlechů provedli pracovníci 1. odboru 2. oddělení ve dnech 17. až 23. června 1971. Celkem nasadila Státní bezpečnost do místností šest odposlechových mikrofonů.
Ještě před nastěhováním španělských diplomatů se objevil první problém. Noví nájemníci rozhodli o výměně kachliček, kterými byla obložena kuchyňská linka, aniž tušili, že ve spáře mezi dvěma kachličkami je vyveden zvukovod odposlechového mikrofonu. Právě v těchto případech je vidět, jak byli západní diplomaté doslova obklíčeni pracovníky a agenty Státní bezpečnosti. Agent „Zedník“ okamžitě informoval svého řídícího důstojníka o úmyslu provést výměnu kachliček a Správa služeb diplomatického sboru zajistila „odbornou“ výměnu i s pročištěním zvukovodů. Vývody od mikrofonů byly svedeny komínem do kanceláří Pražských drůbežářských závodů v přízemí budovy a vedoucího oddělení odbytového útvaru Miroslava Hutze, kterého Státní bezpečnost získala ke spolupráci jako technického spolupracovníka. V jeho kanceláři byla umístěna ve zdi kovová skříňka s označením civilní obrany (CO), do které byly svedeny kabely od nasazených mikrofonů a umístěno centralizační zařízení, které odposlechnuté hovory posílalo dále do vytěžovacího centra po telefonní lince. V polovině roku 1977 byl španělskému velvyslanectví přidělen nový objekt a tento byt převzalo obchodní oddělení zastupitelského úřadu Argentiny i s odposlechovými mikrofony. Akce byla pouze převedena pod krycí název Krym.
Nasazení prostorového odposlechu představuje značný přínos při kontrole zájmového prostoru a dává kontrarozvědce velkou výhodu před protivníkem. Pokud jej Státní bezpečnost používala proti disidentům, často přinesl zajímavé informace, i když se je z nahraných rozhovorů podařilo často získat se značným zpožděním a tím ztratily zpravodajskou hodnotu. V některých disidentských bytech se pouze posílaly lístečky a odehrávaly bizarní scény, kdy za stolem sedělo několik lidí a psali si psaníčka, případně používali dětskou psací tabulku. Dalším způsobem bylo odejít z bytu na procházku pražskými ulicemi. Pracovníci diplomatických zastoupení však byli před vysláním do zahraničí školeni odborníky a s odposlechem ve svých kancelářích a bytech museli počítat. Proto se skutečně zajímavou informaci podařilo získat jen v málo případech. Daleko častější bylo využívání osobních nebo intimních informací, které při běžném provozu zaměstnanci nastraženým estébáckým mikrofonům prozradili. Daleko nebezpečnější než odposlech byly tajné prohlídky, zvlášť v případech, kdy se podařilo zkopírovat šifrovací bloky, případně kompromitovat šifrové spojení.
