NEPŘÁTELSKÉ ÚZEMÍ PRAHA | Když náměstek ministra vnitra Josef Kudrna podepisoval 7. března 1957 „Návrh na zavedení úkonu 103 do domu budoucího Japonského velvyslanectví v Praze 3, Maltézské náměstí č. 447/6“, tedy prostorového odposlechu do budovy velvyslanectví Japonska, připsal červenou pastelkou neobvyklou poznámku: „S. Bokr osobně zodpovídáte že nebude odhalen!!“. Takzvané akci MONAKO se věnuje další díl seriálu INFO.CZ pojednávající o akcích StB proti zahraničním diplomatům v Československu.
Jan Bokr byl zástupce náčelníka Správy zpravodajské techniky, která měla mimo jiné na starosti nasazování a vytěžování odposlechů. Právě na jaře 1957 došlo k odhalení několika z nich a Státní bezpečnost se právem obávala odvetných akcí západních kontrarozvědek.
V letech 1954 až 1957 bylo nasazeno několik odposlechových mikrofonů na americké ambasádě. V roce 1957 byla poprvé použita montáž ve stropě. Ze sousedního domu probourali příslušníci StB otvor na půdu americké ambasády a vytvořili tajný vchod. Rozebrali strop až k malbě a skalpelem proškrábali miniaturní otvor, ke kterému nasadili skleněný zvukovod. Stavební materiál pak vrátili zpátky, přitom do místnosti pod nimi nesmělo spadnout ani zrnko. Zvukovody zamaskovali a předpokládali, že během příštího tajného vniknutí na území USA, kterým velvyslanectví je, nasadí na zvukovody mikrofony. Po několika týdnech však američtí technici zvukovody odstranili a tajný vstup na půdu zazdili.
K dalšímu „provalu“ došlo 29. března 1957 na belgické ambasádě. V září 1956 se podařilo do pracovny velvyslance instalovat dálkově ovládaný vysílač Jiskra. Ten byl zabudován do zdi a napojen na elektrické vedení, takže jej šlo zapínat a vypínat na dálku. V první fázi zůstal delší dobu zapnutý, neboť na belgickém vyslanectví bylo napětí pouze 120 voltů a v „opěrném bodě“, kde Státní bezpečnost umístila přijímač odposlechu měla síť 220 voltů. Navíc měl být podle původního plánu nasazen jenom na jednu operativní akci, kdy Státní bezpečnost chtěla nahrát konkrétní návštěvu u velvyslance. Nad bezpečností ale zvítězila zvědavost a vysílač po akci nebyl odstraněn. Výsledkem bylo, že si jej v březnu 1957 odnesl obranný technik britského vyslanectví, který jej odhalil. Jak dlouho Belgičané o jeho umístění věděli, se nedá z dokumentů Státní bezpečnosti zjistit.
