Zemřel papež František: Odešel Svatý otec Míru a Soucitu. Možná nastal čas na papeže Řádu a Spravedlnosti?

Jorge Mario Bergoglio svůj pontifikát zastával se ctí a dle nejlepšího vědomí a svědomí. Není na mně, abych ho konkrétněji hodnotil, to ponechám, coby protestant, primárně katolíkům. Nicméně papež patří mezi významné duchovní autority pro celý svět, tedy i pro věřící jiných náboženství, stejně jako pro ateisty. Jaká byla doba papeže Františka a do jaké éry vstupujeme po jeho skonu?

Kardinál Bergoglio byl zvolen papežem v roce 2013. Tedy ještě před zahájením ruské agrese vůči Ukrajině i před velkou migrační vlnou do Evropy. Tehdy se hlavním problémem světa mohla zdát chudoba, po vleklé finanční a ekonomické krizi. František – se svou upřímnou snahou pomáhat trpícím a zbídačeným – se jevil být ideálním duchovním vůdcem. A nepochybně v tomto směru nijak nezaostal za očekáváním.

Na druhé straně, když Putin anektoval Krym, když se do pohybu směr „starý kontinent“ daly miliony lidí z afrických a muslimských zemí, nebyl hlas papeže tím, který by byl výrazněji slyšet. Nepochybně i proto, že na rozdíl od svého konzervativního předchůdce Benedikta XVI. upřednostňoval poselství Míru před snahou obnovit Řád. Když však mluví zbraně a obecně krutost, mlčí nejen múzy, ale zaniká i mluva těch, kteří vyzývají k nenásilí.

Když to vezmu čistě politicky, pro mě byl na papežském stolci lepší Joseph Ratzinger, který se například nebál vést polemiky s násilnickou povahou islámu. Můžeme se jen ptát, zda by vůči Rusku a tamnímu patriarchovi Kirillovi zvolil stejně smířlivý tón jako papež František, který k nim byl dosti vstřícný – i přes jejich zjevné zločiny proti lidskosti a křesťanské věrouce. Jisté však je jedno: trpící lidé nyní potřebují aktivní zastání, nikoli pouze útěchu.

Benedikt XVI. ani František již papeži nejsou. Jaký bude ten příští? Vzhledem k tomu, že většinu z kardinálského sboru volitelů jmenovala právě zesnulá hlava katolické církve, mnozí očekávají, že půjde ve stopách Jorge Maria Bergoglia.

Přesto si dovolím vyslovit přání, aby se více podobal Josephu Ratzingerovi. Světu a křesťanům by právě teď více pomohl papež bojující než papež vyzývající k pokoji. Protože tyrani jeho slova nechtějí slyšet…

Křesťané jsou zabíjeni Rusy na Ukrajině, islamisty v Africe, trpí útlakem v komunistické Číně. Jsou nejvíce pronásledovanou a vražděnou komunitou na světě. I kdyby se měla hlava katolické církve starat „pouze“ o ně, chtělo by to „přitvrdit“. Nemluvě o tom, že i nekatolíci jsou vystaveni brutalitě. Sice stále platí cynická Stalinova otázka: „Kolik má papež divizí?“, ale on nepotřebuje vojáky. Stačí, když povzbudí ty, kteří jsou ochotni bojovat za spravedlnost.

Poslední slova, jimiž se papež František obrátil k veřejnosti, jsou ta v jeho poselství Urbi et orbi 2025 z Velikonoční neděle. Mimo jiné napsal: „Chtěl bych, abychom se vrátili k naději, že mír je možný!“ A dále: „Mír není možný bez skutečného odzbrojení!" Obdivuji jeho víru v dobro. To se však bohužel neprosadí jen tak. Naději, že „mír je možný“, nám dají jen meče v rukou dobrých lidí, kteří porazí špatné lidi s meči – ti se totiž války nikdy nevzdají.

Západní civilizaci, která se zrodila z křesťanské morálky, čeká boj o přežití. Nejen vlastní, ale za globální zachování humanity, práva a rozumu. Mnozí, včetně nynějšího amerického prezidenta tvrdí, že tento zápas nemá smysl. Že multipolární svět nezná žádné hodnoty, jen zájmy mocností. Že rozhoduje právo silnějšího. Toto vše je v ostrém rozporu s misí papeže Františka. Její naplnění si paradoxně žádá někoho s jinou povahou, než měl on.

Mír se neprosadí sám, přichází až spolu s vybojováním (či obnovením) Řádu. Soucit je křesťanskou ctností, ale bez nastolení Spravedlnosti zůstane jen zbožným přáním. Síly Zla zastaví jen síly Dobra, nikoli modlitby.

Nechť Jorge Mario Bergoglio odpočívá v pokoji na místě, v němž vládne věčná Láska. My tady dole se o její vítězství musíme přičinit sami.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.