KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Dočkali jsme se prvního průzkumu volebních preferencí po hlasování do Evropského parlamentu. Obecně zaznívá, že jde o naprostý debakl vládních stran. Ve skutečnosti průzkum STEM nic takového neukazuje. Pokračuje jejich dlouhodobé trápení. Ale opticky o hodně horší výsledek je daný hlavně koncentrací extrémní části spektra, kde nyní propadá méně hlasů. Což nakonec může trápit i dominantní hnutí ANO.
Už delší dobu zůstává poměr mezi dnešními vládními a opozičními stranami stabilizovaný. Přičemž ANO a SPD vítězí nad pětikoalicí ani ne tak tím, že by samy získávaly více hlasů, jako tím, že od stran kabinetu jejich příznivci odpadávají mezi nevoliče, nerozhodnuté či prostě je už nechtějí volit znovu.
To je nepochybně dáno rozladěním z výsledků práce vlády – ať se tím myslí ty reálné, nebo dojem, jakým působí navenek a který je pokažen spory mezi konzervativci a liberály.
Kdyby tomu opravdu bylo tak, že opozice výrazně poráží vládu, pak by se k ní musely přesunovat hlasy těch, kteří v říjnu 2021 volili některou ze stran kabinetu. Jenomže mezi oběma tábory je doslova „čínská zeď“. K výměnám dochází uvnitř nich a téměř nikdo se nesnaží „přejít k nepříteli“.
Jestliže si ODS, KDU-ČSL, Piráti a STAN pohoršili, tak z drtivé části proto, že ztrácejí sympatizanty, kteří nyní v průzkumech deklarují, že zůstanou doma. Tedy nikoli, že by začali preferovat ANO, SPD či jinou opoziční stranu.
Tuto skutečnost nejlépe pochopíme, když zapomeneme na procenta a budeme se zabývat absolutními počty hlasů. Což je kritérium, které pro popis politické reality často používají analytici samotných stran.
Odpadlíci od vládních partají snižují celkovou ochotu jít k volbám, takže v onom červnovém modelu STEM počítá s 59 %, zatímco v roce 2021 reálně hlasovalo 65,43 % oprávněných voličů. Když přepočteme procenta z průzkumu podle deklarované volební účasti na hlasy, zjistíme velice překvapivou věc.
Je až neuvěřitelné, že ANO a SPD si v součtu drží takřka identický výsledek. V červnu by jim dalo hlas 1 962 842 občanů, v říjnu 2021 šlo o 1 972 050. Změnil se poměr mezi nimi.
Zatímco Babišovo hnutí si polepšilo z 1 458 140 na 1 606 406 voličů, Okamurova strana naopak spadla z 513 910 na 356 436. Nejmarkantnější je však propad koalice SPOLU, a to z 1 493 905 na 1 064 427 voličů. U PirSTAN jde o pokles z 839 776 na 756 817 hlasů.
Vidíme tedy, že ANO posílilo od voleb o nějakých sto padesát tisíc hlasů a SPD jich sto šedesát tisíc ztratila, hlavní vládní síla poztrácela přes čtyři sta tisíc příznivců a Piráti se Starosty dohromady přes osmdesát tisíc.
Všechna tato čísla jsou samozřejmě jen hypotetické výpočty vycházející z aktuálního volebního modelu a předpokládané účasti. I tak něco důležitého říkají: že dochází k masivnímu odlivu voličů od vládních stran a „stará“ opozice je víceméně na svých, hlasy si přetahuje jen sama mezi sebou.
Jinými slovy: strany kabinetu si za své oslabování mohou jen a jen samy. Opozice jim hlasy nekrade a jejich voliči pořád nenávidí jak Andreje Babiše, tak Tomia Okamuru – a neodcházejí k nim.
V zásadě bychom mohli říci, že jde o předpokládaný a zasloužený vývoj podmíněný i tím, jak velká nenávist a rozdělení panují v české politice a společnosti.
Nelze však pominout další fenomén, který je hrozbou nejen pro koalici, ale i pro ANO a nakonec pro celou Českou republiku. Jde o koncentraci podpory antisystémových stran.
Strany kabinetu si za své oslabování mohou jen a jen samy. Opozice jim hlasy nekrade a jejich voliči pořád nenávidí jak Babiše, tak Okamuru.
Po volbách v roce 2021 se hodně mluvilo o „propadlém milionu hlasů“, tedy o pětině všech odevzdaných. Což mnozí považovali za nečekané, možná dokonce škodlivé.
Ve skutečnosti se v minulých volbách stávalo, že své zástupce neměla ve Sněmovně až čtvrtina voličů. To zkrátka k demokracii patří a ve většinovém systému, kde „vítěz bere vše“ jde často i o vyšší čísla. Navíc se ptejme: skutečně chceme, aby se všechny tyto „protestní“ hlasy koncentrovaly do několika subjektů, které překonají pětiprocentní klauzuli?
Na příkladu voleb do Evropského parlamentu (EP) jsme viděli, co se stane, když propadne méně hlasů. Zatímco v roce 2019 získala SPD dva mandáty a KSČM jeden, tedy celkem tři, letos spolu s Přísahou a Motoristy vybojovaly pět křesel, tedy plnou čtvrtinu.
Tyto výsledky se promítly i do průzkumu STEM, v němž komunisté poprvé po dlouhé době překonali hranici pěti procent a kdyby se sečetly hlasy pro Přísahu a Motoristy, překonali by ji také.
Pokud by takto skutečně dopadly volby, tak by tentokrát propadlo už jen jedenáct a nikoli dvacet procent hlasů a do parlamentu by prošly vedle SPD další dva antisystémové subjekty.
Ve výsledku by protestní strany mohly mít (místo dnešních dvaceti) čtyřicet až padesát křesel. Přičemž je třeba dodat, že Tomio Okamura a jeho lidé jsou již takoví „domestikovaní extremisté“, což by asi nešlo říci o těch, kteří by do Sněmovny přišli jako „noví“ radikálové.
