V Evropské unii hrajeme o přežití. Ale místo toho nás zajímá pohlaví eurokomisaře

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARZE | Kabinet konečně poslal Sněmovně nominaci do Evropské komise. A příslušný Výbor pro evropské záležitosti ji projednal a dokonce podpořil, což není běžné. Muselo to ale trvat tak dlouho? V čem byl problém? V pohlaví? V tom, že návrhy nejsou dva? Řešíme nesmysly. Nutně potřebujeme prosadit změny evropské politiky, především té klimatické. Jinak nám hrozí katastrofa. A my se hádáme o gender.

Nakonec vše ve výboru proběhlo jako po másle. Projednání v něm je nutnou podmínkou, aby vláda mohla hlasovat o definitivním návrhu. O tom, že nominuje ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkelu, se přitom vědělo už dlouho před prázdninami. Neměla žádného jiného relevantního kandidáta. Přesto se vše nesmyslně protáhlo. Jednou z hlavních příčin byl přitom směšný a absurdní spor o to, zda by „nevypadalo lépe“ přidat k muži ženu.

Dokonce i po jednání poslanců média referovala, že se „řešila genderová otázka“, případně se ptala předsedy výboru Ondřeje Benešíka, zda by nebylo „lepší“ poslat dvě nominace. Nebylo. Jde o absolutní hloupost. Mluví se o tom ze dvou důvodu a ani jeden není podstatný, či v našem zájmu. Jednak jde o další díl kulturních válek, konkrétně o prosazování kvót na ženy, jednak si šéfka Komise Ursula von der Leyenová chtěla zvýšit moc na úkor národních vlád.

Ono ani není v kompetenci poslanců přicházet s dalšími jmény. Procedura je jasná. Kabinet navrhne, výbor projedná – nemá pravomoc nic doplňovat a dokonce ani nominanta vlády vetovat. Že poslanci za SPD chtěli, aby Jozefa Síkelu doprovodila do Bruselu Klára Dostálová z ANO, je tedy jen taková komická vložka. Stejně jako zjevné přání některých novinářů vidět vedle ministra průmyslu Danuši Nerudovou od Starostů.

Právě STAN to nejspíš celé zamotal. Řada jeho členů si přála opravdu poslat dvě jména, a to i poté, co vláda rozhodla, že navrhne pouze Jozefa Síkelu. Žádný jiný důvod pro zdržení není, protože nejsou žádné spolehlivé indicie, že by si třeba ODS coby nejsilnější vládní strana chtěla třeba prosadit někoho „svého“. Jméno náměstka ministra financí Marka Mory padalo jen v akademických diskusích – a to byl jediným „rozumným“ adeptem.

Škoda, že to s Markem Morou nedopadlo...

Co by se stalo, kdyby opravdu šla do Sněmovny dvě jména? Jeden muž, jedna žena? Za prvé bychom ze sebe udělali největší eurohujery. Nikdo jiný zatím Ursule von der Leyenové nevyhověl. Není divu. Výběr národního komisaře je jedinou suverénní pravomocí, kterou mají v celém procesu ustavování Evropské komise vlády členských zemí. A najednou by se jí měly z poloviny vzdát ve prospěch předsedkyně, která by tak měla poslední slovo?

Nikdo samozřejmě nechce riskovat, že by si Leyenová vybrala někoho jiného, než daný stát nejvíce preferuje. To není otázka pohlaví. Ale dělby moci. Samozřejmě, liberály to celé zajímá a trápí jen proto, že Síkela je muž. Když jsme dvakrát poslali do Bruselu Věru Jourovou, nikoho ani nenapadlo požadovat, aby ji doprovodil chlap. Jde tak pouze o projev militantního genderismu – a není žádný důvod brát ho vážně.

Spíše se podívejme na praktické dopady toho, kdyby vláda opravdu byla tak slabá a nerozumná, že by se rozhodla vyhovět tlaku a poslala do Sněmovny jak Jozefa Síkelu, tak Danuši Nerudovou. V tom případě by to celé neproběhlo vůbec hladce. Zatímco ministr průmysl získal dokonce daleko silnější mandát, než měla Jourová, neboť v usnesení se neříká jen „výbor projednal“, ale poprvé je tam doplněno, že i „podporuje“.

sinfin.digital