KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | V pátek to byl pro mě šok. Připravoval jsem se v pondělí živě komentovat výsledek jednání o penzijní reformě, kterou svolal prezident Petr Pavel na přání hnutí ANO. To však z důvodů, jež mi stále nejsou zcela pochopitelné, schůzku jednostranně zrušilo. Za celých třicet let jsem nic takového nezažil. Pozvání na Hrad se neodmítá. Zvláště když o něj sám požádáte.
Spor o důchodový systém je momentálně tou nejdůležitější událostí české politiky. Nejen za toto volební období. Máme jednu z posledních možností, než se ten vlak zřítí do propasti obřích dluhů.
Loni jsme zaťali sekyru osmdesát miliard, a to pracují silné ročníky „Husákových dětí“. A ty za deset let začnou odcházet do penze. I exministryně financí Alena Schillerová přiznává, že pak budou v systému chybět další tři procenta HDP. Ten se tak propadne o dalších několik set miliard. Nebo o tolik zvýšíme daně.
Hnutí ANO nevidí problém. Vláda ano. Nyní neřešme, na čí straně je pravda (byť já jako pravičák a absolvent matfyzu mám jasno). V každém případě, scéna pro epické drama je rozehrána. Obecně se čekalo, že daleko větší ovace publika sklidí ANO, které populisticky tvrdí, že netřeba nic řešit, potíže nehrozí a kabinet zbytečně „straší“. Nenáročná fraška přitáhne vždy více lidí než osudový Goethův Faust.
Jenomže jindy brilantní PR hnutí fatálně selhalo a místo prvního drtivého úderu vládě se střelilo do vlastní nohy. Chybovalo OBJEKTIVNĚ (kdyby stejně hloupě jednala vláda, komentář by zněl úplně stejně, jen by se prohodily názvy politických subjektů). Jedna z hlavních pouček v české politice zní: „Nikdy se nepouštěj do souboje s prezidentem, nemůžeš nic vyhrát.“ Tohle zlaté pravidlo by si na Chodově měli vytesat do kamene a umístit do jednací místnosti vedení.
Hlava státu nemá exekutivní pravomoci. Ale právě proto má velký neformální vliv a bývá stabilně nejpopulárnější politickou osobností, a to i za krize. Od Tomáše Garrigue Masaryka nám prezident v mnohém nahrazuje krále a je vnímán nadstranicky, včetně bývalých premiérů. Když místo svého oponenta zaútočíte na Hrad, děláte hned dvojitou chybu. Za prvé se pouštíte do křížku s někým, kdo je nejspíše oblíbenější než vy, za druhé si na něm nic nevezmete, protože on o ničem nerozhoduje.
Rolí hlavy státu právě už od Masaryka není aktivně přinášet řešení, ale usmiřovat strany, vést je k větší svornosti, moderovat politická jednání, pokud je to nutné. Téma penzijní reformy, pro které je třeba široké podpory napříč spektrem, je přesně takovým případem. Zde navíc o tuto službu požádalo samo ANO, které si stěžovalo, že s ním údajně vláda o změnách v systému jedná nedostatečně. Poprosilo tedy na Hradě, aby Petr Pavel „zjednal nápravu“.
Jedna z hlavních pouček v české politice zní: Nikdy se nepouštěj do souboje s prezidentem, nemůžeš nic vyhrát.
„Pan prezident přislíbil... že se sejde s premiérem, že se pokusí zprostředkovat to, že by se sešli naši experti vzájemně nad daty... Budeme očekávat, zda se takové setkání uskuteční a zda povede k cíli“. Toto řekla předsedkyně poslaneckého klubu Alena Schillerová po jednání s Petrem Pavlem 5. března. A tvářila se u toho nadmíru spokojeně. Až potud vše v pořádku, ANO převzalo „strategickou iniciativu“ a stavělo se do role konstruktivního hráče, který má zájem přispět k řešení.
Ale pak se režie nějak začala Babišovým lidem vymykat z rukou. Po schůzce na Hradě 28. března to ještě vypadalo dobře. Na společné tiskové konferenci vystoupil Petr Pavel, za vládu ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka a za ANO první místopředseda hnutí Karel Havlíček a šéfka klubu Alena Schillerová.
Všichni potvrdili, že panuje obecná shoda na nutnosti zvyšovat věk odchodu do důchodu. Je ovšem třeba doladit detaily a zároveň jednat o fondovém pilíři, s nímž přišlo ANO.
Komentoval jsem to živě ve studiu CNN Prima News. Pochválil jsem aktéry za konstruktivnost. Později jsem se dozvěděl, že prezident brilantně řídil schůzku a bod po bodu vedl její účastníky k tomu, aby jasně vyjádřili své postoje, případný nesouhlas a své pozitivní návrhy. Snad byli touto vysokou „štábní kulturou“ reprezentanti ANO zaskočeni a možná slíbili více, než měli dovoleno od svého lídra Andreje Babiše?
