KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Hollywoodští filmaři udělují anticenu „Zlatá malina“ za nejhorší film roku. Kdyby se v politice obdobně vybíral nejméně povedený počin, nepochybně by s přehledem zvítězilo režírování migračního paktu. Chyba se stala u samotného záměru, výkony na place byly příšerné a ke všemu to celé má úplně mizerný marketing.
Pravdou je, že tohle společenské drama ze současnosti publikum nečekaně zaskočilo. Najednou prostě přišla zpráva, že ministr vnitra za nás odsouhlasil v Bruselu migrační pakt.
Mysleli jsme, že tenhle céčkový thriller, jehož scénář byl původně napsán před deseti lety, už máme z krku. Tenkrát se to celé zaseklo na pitomé zápletce zvané „povinné kvóty“. Všechny herecké hvězdy zleva i zprava české politické scény odmítly v tomto kuse hrát.
A najednou to tu máme znova. Původní scénář byl sice upraven, změnily se dialogy a klíčové termíny, ale je to pořád stejný „děsný biják“. Jen se místo „povinné kvóty“ říká „povinná solidarita“.
To je prý jiné, jak tvítovala během mimořádné schůze Ylva Johanssonová, eurokomisařka vnitra. Čímž neomaleně podala další důkaz bruselského pokrytectví. Kdyby aspoň čeští diváci byli včas informováni, co se chystá a ujištěni, že i když mocní unijní producenti tento starý scénář prosadí, vláda je ostře proti.
Jenomže ministr vnitra Vít Rakušan naopak začal po svém návratu migrační propadák promovat jako trhák. Tvrdil, že pakt neobsahuje kvóty a my na něm ještě vyděláme, protože nám zaplatí za Ukrajince, přičemž jsme si vyjednali výjimku, že díky nim nemusíme brát žádné běžence z Afriky a Asie.
Ukázalo se, že to není tak úplně pravda. Peníze za Ukrajince nebudou. A záleží na posouzení, zda díky nim „budeme moci být osvobozeni“ od další „solidarity“, jak píše eurokomisařka. Přesto kabinet remake neúspěšného hitu bránil a obhajoval.
Řekněme si na rovinu, že Česko nemohlo přijetí migračního paktu zabránit. Zkrátka proto, že v „Brussels Pictures“ nemáme dost velký podíl, jsme výrazně menšinovými akcionáři.
Poláci a Maďaři byli na rozdíl od nás od počátku ostře proti, ale nezmohli nic. Je to dáno tím, že blokační minorita pro hlasování vyžaduje zastupovat alespoň 35 % obyvatel Evropské unie, což činí 157 milionů. Celá Visegradská čtyřka jich má jen kolem 60 milionů. Čili opoziční kritici, kteří píší a říkají, že jsme měli a mohli zabránit natáčení, také lžou.
V migračním paktu je důraz kladen na přerozdělení migrantů, nikoli na to, aby se vůbec nedostali do EU. Což je celé od počátku špatně.
Dnes už i politici koalice otevřeně říkají, že v paktu není nic o nějakých výjimkách pro Českou republiku.
Máme jen dvě možnosti: buď přijmout přerozdělené migranty, nebo za každého z nich zaplatit půl milionu korun. Aniž bychom dostali stejné (či vůbec nějaké) peníze za stovky tisíc ukrajinských válečných uprchlíků. Na něco takového si Češi dobrovolně lístky nekoupí. Do kina však půjdou povinně…
Tato zápletka a její vyústění jsou pro velkou většinu našich občanů nepřijatelné, nelíbí se jim a raději by se na nic takového nedívali. Že scénář obsahuje nejrůznější peripetie, jímž se autoři snažili nevalné dílko vylepšit, to už názor Čechů nezmění.
Lepší kontroly, údajně kratší azylové řízení, snad i možnost záchytu na hranicích... To vše je k ničemu, když chybí záruky efektivního boje s nelegální masovou migrací, tvrdé zásahy proti pašerákům lidí a hlavně zastavení onoho proudu u zdroje, tedy mimo Evropu.
V migračním paktu, jak byl momentálně již schválen, je zkrátka důraz kladen na přerozdělení migrantů, nikoli na to, aby se vůbec nedostali do EU. Což je celé od počátku špatně.
Po celých deset let je základním narativem české bezpečnostní politiky kategorický požadavek, že nemáme běžence vůbec pouštět do Unie, ne si je přehazovat mezi členskými zeměmi. Právo na azyl jich má menšina. Jakmile se ovšem dostanou na kontinent, je těžké se jich zbavit. Návratová politika nefunguje.
