KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | V příštím roce se uskuteční volby, které mohou na dlouhou dobu rozhodnout o charakteru a směřování české politiky. Pokud nakonec nějakým zázrakem nezvítězí strany, které tvoří vládu Petra Fialy, nelze vyloučit radikální změnu. Třeba v tom, že součástí příští vlády budou proruské síly.
Tím nemá být řečeno, že se náš příští premiér stejně jako předseda slovenské vlády Robert Fico zúčastní nějakých oslav konce II. světové války po boku autokratického prezidenta země, který už skoro tři roky pustoší Ukrajinu, přesto si lze vcelku realisticky představit, že naše budoucí vláda bude hledat inspiraci na Slovensku nebo v Maďarsku spíše než v nějaké západoevropské zemi.
Profil příští vlády může být završením procesů, které započaly volbami v roce 2010. A její vznik může být začátkem etapy, která bude zpětně popisována něco jako vznik „druhé“ polistopadové republiky. Jako začátek autoritářštějšího pojetí vlády, což se projeví nejen navenek, ve vstřícnějším vztahu k Rusku, nebo naopak v dost odtažitém vztahu k Evropské unii, ale také směrem dovnitř.
V základu lze české polistopadové dějiny politiky rozdělit do tří základních etap:
- Formování systému, které probíhalo v první polovině 90. let minulého století, z něhož po rozpadu Občanského fóra vzešly dva základní pilíře: napravo občanští, nalevo sociální demokraté. Kolem těchto dvou dominantních formací kroužilo několik menších politických stran. Typicky lidovci, ODA, Zelení nebo třeba TOP 09.
- Koncentrace systému, kterou lze na časové ose zařadit mezi roky 1996 až 2010. V této etapě postupně sílily jeho hlavní pilíře: zatímco v roce 1996 brali občanští a sociální demokraté v součtu 56,06 procent hlasů, v roce 2006 to bylo z dnešního pohledu neuvěřitelných 67,70 procent hlasů. ODS a ČSSD byly dominantní síly – obě se tak či onak hlásily k étosu listopadu 1989.
- Nástup nových protestních a populistických stran, který byl započat volbami v roce 2010 a který může být završen právě volbami v roce 2025. Po nich může vzniknout vláda, jejíž programové těžiště bude vůbec poprvé naopak v kritice a odmítnutí takřka všeho, s čím je polistopadový režim hodnotově spojován. A nemyslím tím jen demokratický politický provoz, nýbrž také například občanskou společnost, která je jeho přirozenou součástí.
