KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Evropské volby jsou pro ANO složité. Potvrdil to i finálový střet mezi předsedou Andrejem Babišem a lídrem koalice SPOLU Petrem Fialou. Poněkud překvapivě byl ten první skoro po celou dobu v defenzivě. Z ní se dostal až ke konci, kdy byla řeč o migraci. Ani pak nebylo jeho vystupování dostatečně drtivé, aby „zvedlo ze židlí“ jeho voliče. Zato premiér uhrál, co potřeboval, aby oslovil příznivce vlády.
Na úvod je potřeba říci, že ani jeden ze soupeřů nepřišel do studia CNN Prima News lovit a přetahovat hlasy od toho druhého. Mezi oběma tábory je doslova „čínská zeď“. Tak jako se nemají rádi politici pětikoalice a hnutí ANO, nemají se rádi ani jejich voliči.
Šlo o to vyhecovat vlastní sympatizanty, sjednotit je a dostat k volebním urnám. Což je daleko náročnější úkol pro opozici. Vesměs proevropští voliči vlády jsou disciplinovanější a chodí ve větším počtu.
Pořád platí, že pro většinu Čechů je hlasování o Evropském parlamentu „volbami druhého řádu“. Před pěti lety přišlo k urnám 28,72 % oprávněných občanů, a to byl rekord, v roce 2014 jich bylo o deset procent méně.
Nízká účast pomáhá pravicovým a proevropským stranám, protože ty levicové a protievropské mají ještě větší problém vysvětlit „těm svým“, že jsou důležité. Zřejmě i tentokrát bude mít na výsledek velký vliv volební účast. V průzkumu STEM pro CNN Prima News vyšla na 35 %, což je na naše poměry docela dost.
Tohle číslo by znamenalo o pětinu větší zájem než před pěti lety. V tomto měření ztrácelo SPOLU na ANO 1,6 procenta a oba subjekty by získaly shodně po šesti mandátech.
Lze čekat, že kdyby přišlo volit méně lidí, pomohlo by to prvnímu z nich. Povedlo se Andreji Babišovi aktivizovat své sympatizanty? Debatou s Petrem Fialou zcela jistě nikoli. Výsledek tak zůstává na vážkách. Protože i když opoziční hnutí má skoro o polovinu větší celkový potenciál, jeho příznivci mají menší motivaci hlasovat v eurovolbách.
Co bylo na výkonu předsedy ANO špatně? Působil celou dobu poněkud zmateně (což by zase tolik nevadilo) a na svůj obvyklý standard málo razantně (což už je problém).
Že se voliči vlády Babišovi často smějí a považují ho za „zlostného klauna“, který nedostatek argumentů vynahrazuje útočností a vulgaritami, nebývá pro výsledek podstatné. Pro mnoho vyznavačů levicové a populistické politiky je právě tohle přitažlivé a stojí na tom ex-premiérovo charisma. Tentokrát jím však překvapivě šetřil.
Babiš působil celou dobu poněkud zmateně a na svůj obvyklý standard málo razantně.
Babiš ostře dělí společnost na ty, co ho milují a ty, co ho nenávidí. Ti druzí ho nikdy nezajímali a nedělal si žádnou hlavu s tím, že je naštve, nebo případně rozesměje. Věděl, co chce a šel si takzvaně za svým. Včera však byl nějaký utlumený.
Ano, sem tam hodil po Fialovi nějakým tvrdším slovem (například o něm prohlásil, že je nemocný), ale celkově byl krotký, aspoň v porovnání s tím, jak ho známe. Zato předseda vlády nezvykle sršel vtipem, zatlačoval soka do defenzívy a na každý jeho útok měl věcný a ultimátní argument.
Právě v přípravě na debatu premiér svého soka výrazně předčil. Přitom ten mohl čekat, že když bude řeč o Green Dealu, tak mu Fiala vmete, že to byl on, kdo ho nevetoval, když to ještě bylo možné a prostě ho odmával. Přesto neměl po ruce dostatečně tvrdý protivýpad.
Celkově se ti dva nemohli moc ničím překvapit. Diskutovaná témata jsou mnohokrát probraná, pozice SPOLU a ANO známé, stejně jako to, co si vzájemně vyčítají. Šlo hlavně o podání, o body za umělecký, nikoli technický výkon. A Fiala v tom bruslil lépe.
