Před čtyřmi lety formace soustředěná okolo aktivisty Matěje Hollana doslova rozmetala zavedené pořádky politického provozu v Brně. Po volbách ale Žít Brno nezůstalo v opozici, nýbrž se stalo součástí koalice. A Hollan z břitkého a principiálního kritika poměrů náměstkem primátora, jehož standardní výbavou jsou kompromisy a permanentní vyvažování zájmů. Možná ale vůbec největší svízel spočívá v tom, že Žít Brno rezignovalo na vybudování nějaké viditelné vnitřní struktury, o kterou by se mohli jeho lídři nejen opřít, ale která by jim dávala v kritických momentech také zpětnou vazbu. Hnutí navíc čelilo krizím, jejichž výsledkem byly odchody několika výrazných tváří. Přesto je rozhodnutí jít do voleb samostatně v jistém ohledu sympatické.
Lze to brát jako test naši budoucí povahy. Test, který nám prozradí, kudy se chceme jako společnost ubírat. A za jistých okolností nelze vyloučit, že Žít Brno nakonec aspoň zčásti uspěje. Klíčovým předpokladem takového výsledku je, že se jeho předákům podaří nalézt dostatečně zřetelnou pozici ve střetu, který začíná dominovat veřejné debatě a který se pojí s kulturním a hodnotovým směřováním nejen Brna, ale celé naší země. Ostatně jeho přítomnost lze doložit na expanzi xenofobní SPD. A pokud jde o Brno, zde zásadní spor o povahu naší budoucnosti obnažuje agresivní vystupování konzervativních spolků typu Slušní lidé nebo Brno plus.
Naposledy jsme to mohli sledovat během kauzy jednoho kontroverzního divadelního představení. A nešlo o ojedinělý výstřelek, nýbrž o součást tendence, jejíž projevy byly doposud pouze méně viditelné. Jedna ze stěžejních otázek letošních komunálních voleb by tak mohla znít: bude Brno i nadále moderní a progresivní město s důrazem na novátorskou sociální politiku, anebo převáží reakční tendence a mnohdy až rasistické projevy? A součástí toho, jak si jako společnost odpovíme, jsou také možnosti a limity úspěchu každé liberálně orientované formace, a tedy také Žít Brno.
