„Slávku, nezlob se, já ti děkovat nebudu, protože bych si připadal jako na pohřbu,“ předstoupil včera večer ministr zahraničí a nový volební lídr ČSSD Lubomír Zaorálek před novináře. Mluvil lidsky, uvolněně přitom mával rukama. Na tvářích členů grémia, kteří stáli seřazení za ním, vyvolal lehký úsměv na rtech. Podobnou reakci i z řad novinářů vyvolala jeho připomínka, že příště nebudou čekat na špičky sociální demokracie ve vydýchaném sále bez vody. Jinak se nesla tisková konferenci o konci Bohuslava Sobotky opravdu v pohřební náladě.
Právě pověst schopného rétora, který dokáže předstoupit před publikum a získat si ho na svou stranu – někdy i za využití ostřejších výrazů a hlučnějšího hlasu – přinesla Zaorálkovi post lídra do podzimních voleb. Byť se to dnes s přihlédnutím k preferencím strany nezdá jako pravděpodobné, právě on by se tak případně za sociální demokraty ujal premiérského křesla. Ještě před pár měsíci přitom na podobnou možnost reagoval s úsměvem. „Jsem na to ještě příliš mladý. Potřebuju ještě trochu uzrát,“ opáčil tehdy v rozhovoru pro INFO.CZ. I během toho se koneckonců projevily jeho hlavní silné stránky: schopnost řečnit, vzdělanost a široký přehled. Ale také sklon k „filozofickým“ úvodům a odpovědím ze široka, které jsou pro novináře s omezeným časem nelehkou výzvou. Jaká byla cesta Lubomíra Zaorálka až k současnému postu?
