Před několika dny čeští voliči rozhodli, kdo bude jejich prezidentem na dalších pět let. Hodně lidí mluví o „povolební kocovině“, veřejný prostor plní analýzy a komentáře. Podle sociologa Daniela Prokopa z agentury Median v prezidentských volbách, podobně jako v těch sněmovních, chyběla debata o klíčových problémech Česka, čehož dokázal využít nejen Miloš Zeman, ale také loni před sněmovními volbami Andrej Babiš. Kde udělal Jiří Drahoš chybu a kde se lámal chleba? A existuje v české společnosti poptávka po levicové liberální politice?
Interpretací prezidentských voleb a pokusů o hledání příčin jejich výsledku jsme od soboty zaznamenali mnoho. Je něco, co byste k nim s odstupem několika dnů doplnil? Něco, co komentátorům, sociologům a politologům uniklo?
Ty konkrétnosti jsou myslím probrány dobře. Dříve či později se ale budeme muset zeptat na věci, které leží v pozadí. Za prvé – podle mě jsou sněmovní i tyto volby systematickou prohrou strategie, kdy se angažovaná veřejnost a kritická část médií místo konkrétních politických témat zaměřuje na politiku jako takovou. Na „politics“ místo „policy“. Na skandály, introspekce v oblasti politické kultury a populismu, řešení šokujících Zemanových výroků, analýz, kdo s kým bude v koalici a všemožné formální a procedurální stránky politiky. Ne že by tyto věci nebyly důležité, ale přijde mi, že totálně dominují. Pro část populace jsou únavné a vytvářejí pocit, že kritikové Babiše a Zemana vlastně také nemají co nabídnout.
