„Dokud nerozumím lidem v hospodě, netočím,“ říkával prý Miloš Forman. Vzápětí po nedělním sólo vystoupení Miloše Zemana na Nově a jen několik dnů před volbami, které slibují mimořádně těsný výsledek, jsme učinili podobný pokus. Závěr je jednoznačný: Jiří Drahoš udělal neomluvitelnou chybu, že se z debaty nejsilnější komerční televize omluvil. A to nejen kvůli počtu lidí, kteří si pořad v neděli večer pustili. Zdaleka to ovšem neznamená, že je o výsledku voleb rozhodnuto.
Nejen novináři, ale takřka každý, kdo se tak či onak ve veřejném prostoru pohybuje, žije svým způsobem v deformovaném sociálním prostředí, pro který je charakteristická dominantní role politiky. Je to do značné míry nemocné. Jsme zvyklí sledovat dění permanentně, v nejnepatrnějších situacích hledáme signály a vodítka k zachycení politické dynamiky. Hledáme logiku tam, kde mnohdy vůbec není, racionalizujeme terén, jehož proměny jsou mnohdy nahodilé a náhodné. A hlavně: máme přirozenou tendenci svoji perspektivu činit absolutní hodnotou. Přitom je to tak, že drtivá většina lidí politikou nežije a své preference odvozují od všeho možného, jenom ne z detailního pozorování politického provozu.
