Audioverze
Muzikálovou herečku a zpěvačku Karolínu Tothovou jste mohli vidět např. v divadle Brodway v muzikále Adéla ještě nevečeřela, v divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni v muzikálu Josef a jeho pestrobarevný plášť nebo v divadle na Fidlovačce v Šakalích letech či v muzikálu Bratři. A aktuálně ji můžete vidět v divadle na Fidlovačce v představení Kouř nebo Sugar, v Divadle Brodway v Lásce Nebeské a v projektu Czech Cabaret. Divadlo na Fidlovačce se pro ni stalo pomyslnou domovskou scénou, kde dostala příležitost zahrát si hlavní roli v muzikálu Sugar aneb Někdo to rád horké. „Kdo mě zná, ví, že jsem taková pionýrka. Jsem dříč, co má rád poctivost, píli a dřinu. Ráda dodržuju pravidla, která dávají smysl. Lidé kolem mě rychle pochopí, že když mi svěří, abych něco rychle nastudovala, tak to zvládnu,” říká Karolína.
Sen o roli Sugar vyslala do vesmíru před pěti lety, když stála v zákulisí divadla jako jedna z Melody Ladies. „Viděla jsem, jak tam jedou ty titulky, že tam je u role Sugar napsaná Aneta Krejčíková, a říkala jsem si: ‚Ježiš, to by bylo hezký, kdyby tam to moje jméno jednou bylo.‘ A věděla jsem, že je to nereálný. A po pěti letech jsem tam stála na těch prknech a moje jméno tam bylo. Uvědomila jsem si, že se mi splnil ten velký sen možná i proto, že jsem tam nahoru to přání poslala hezky, bez závisti,” popisuje Karolína.
V uměleckém světě se Karolína cítí dobře, vedla k tomu ale určitá cesta a uvědomění. Talentovaná zpěvačka si v mladším věku představovala uměleckou branži jako něco neskutečně nedosažitelného a těžkého. „Myslím, že jsem byla zbytečně extrémně vystrašená, protože umělecký svět není tak nebezpečný nebo nepříjemný. Je to spíš o tom, jak v tom světě dokážeš ty fungovat. Jaké jsou tvé hodnoty a co si v něm zachováš,” vysvětluje Karolína a doplňuje: „Nemám pocit, že bych byla ve světě, kde se lidi nemají rádi a pomlouvají se. Já v tomhle světě nežiju. Neříkám, že se mi nikdy nic špatného nestalo, ale já jsem naopak překvapená, jaký vztahy a jaký pevný a hezký přátelství tam dokážou vzniknout. Jak jsou lidi kolegiální a dokážou si pomoct. Dokážou si dohazovat práci.”
V rámci uvědomování si hodnot už Karolína Tothová ví, co je pro ni důležité. „ V tom, co dělám, je pro mě pocit naplnění a štěstí zásadní. Chci vyprávět autentický příběh. Autenticita pro mě znamená stát si vždy za tím, co říkám, nenechat se manipulovat – lidmi, situacemi, společností. Chci se neustále rozvíjet a být upřímná a pravdivá.”
Na otázku, jak by proběhlo setkání malé Káji s tou dnešní, odpovídá: „Malá Kája by byla na tu velkou pyšná. Ale teď vůbec nemyslím pyšná v práci. Ano, kariéra je pro mě neskutečně důležitá, ale malá Kája by byla pyšná, co se ze mě stalo za ženu tady uvnitř.” A s podobným navnímáním odpovídá i na otázku, kde se vidí za cca deset, dvacet let. „Naučila jsem se budoucnost nehrotit. Když budu vnitřně šťastná sama se sebou, pošlape i okolní svět a má práce.“
Muzikálová herečka má za sebou kromě komediálních rolí i roli dramatickou – Klárku v muzikálu Bratři, kde asi poprvé vysunula pomyslné šuplíčky s emocemi z osobních životní událostí. Jaké pro ni bylo nastavování rovnováhy s prací s emocemi a jejich předávání divákům v divadle? Má nějaký rituál na vystupování z dramatických rolí? Co jsou pro ni v životě takzvané držáky, když přijdou krize? I o tom mluvila v podcastu Jeviště Karolína Tothová.
