KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | O čem v těchto dnech psát, když ne o té věci, která se jmenuje covid? Odpověď se z hlediska společenského nabízí: můžete se přece věnovat něčemu úplně jinému.
Například vzdělávání a výchově. Narazíte ovšem na to, že vyučovat se bude distančně, výuka na středních školách se bude omezovat podle semaforu, rodiče nebudou jako šílení jezdit s ratolestmi po mimoškolních kroužcích, neb se zruší. Když se živíte pořádáním konferencí, zapomeňte na obživu, protože nemáte kde, nemáte s kým a účastníkům nemůžete podat ani suchou housku. Pořádnou konferenci distančně neuspořádáte, ale jinak než distančně neuspořádáte žádnou konferenci. Takže – v televizi nebo na webu.
Můžete se tedy zabývat sportem. Nesmí být ovšem amatérský, ten je – zdá se podle expertů – nebezpečný, ač jsme jej považovali za ušlechtilou péči o tělo. Ani tělocviku se nebudou žáčci věnovat, místo něj zavedeme hodiny naprostého klidu. Profesionální sport bezpečný – podle týchž odborníků – je, ale jen za předpokladu, že se na něj nikdo nedívá. Leda distančně – v televizi nebo na webu.
