Jak se končící místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala ohlíží za svým mandátem? Proměnila se justice za posledních 10 let, kdy patřil k jejím hlavním představitelům? A co dalšího teď plánuje? O tom všem mluvíme v rozhovoru pro prosincové číslo Magazínu I, které právě vychází a z něhož je i následující ukázka. V běžném prodeji časopis neseženete, předplatit si ho můžete tady.
Soudce Roman Fiala končí po 10 letech jako místopředseda Nejvyššího soudu České republiky, který letos několik měsíců vzhledem k uvolněné funkci předsedy i vedl. Ohlížíme se tak společně za uplynulou dekádou a zkoumáme, jak se justiční a právní prostředí za tuto dobu změnilo. Dostáváme se rovněž k tomu, co na českých soudech odhalila koronavirová pandemie a co by si z ní měly odnést.
Jaký pro vás byl rok 2020?
Velmi zajímavý a poučný. I když často náročný a občas i nepochopitelný. Především byl pro nás pro všechny naprosto jiný. Jiný než vše, co jsme dosud znali. Jiný než standardně předvídatelný vývoj. Myslím, že koronavirová pandemie se stala katalyzátorem společenských procesů v celosvětovém měřítku. To, co by se měnilo a vyvíjelo celá léta, se zřejmě stane realitou „v našich dnech“.
Podstatnou část prvního pololetí jste řídil Nejvyšší soud, a to v té neobtížnější době, kdy naplno propukla první vlna koronavirové pandemie. Jak toto období s odstupem půl roku hodnotíte?
Jsem opravdu moc rád, že jsem měl příležitost „být u toho“. Zcela hmatatelně se ukázalo, že Nejvyšší soud je tým, který umí „táhnout za jeden provaz“. Že předseda soudu je „první mezi rovnými“. Že jsme společně zvládli zorganizovat práci tak, že Nejvyšší soud soudil, jako by koronavirus snad ani nebyl.
