„Domníváme se, že jsme ti nejlepší demokraté, nejlépe rozumíme svobodě a nejlépe víme to či ono. A z té naší povýšenosti máme tendenci soudit a dávat rady ostatním, kteří podle našeho názoru nejsou tak dobří jako my,“ říká režisér Jiří Strach. „Ať si je společnost jaká chce, ale byl bych raději, kdybychom byli lidštější a pravda a láska by vítězila, kdybychom vycházeli z pokory a ne z pýchy,“ dodává. Co podle Stracha způsobuje rozdělení společnosti? Jaký vliv má na společnost politická korektnost? A jaká situace panuje v prostředí českého filmu? Podívejte se na celý rozhovor v úvodu článku.
„Třicáté výročí listopadu 1989 jsem si připomínal i nepřipomínal,“ říká režisér Jiří Strach s tím, že se zúčastnil vzpomínkové mše svaté, ale na Národní třídu nezamířil. „Nechtěl jsem na vlastní oči sledovat tu celospolečenskou přepjatost, jak z jedné, tak z druhé strany. Když si jde někdo s květinou připomenout nabytou svobodu, ať je to můj politický sympatizant nebo odpůrce, tak mám pocit, že se na něj nekřičí sprostá slova. To jsem nechtěl vidět na vlastní oči,“ vysvětluje své rozhodnutí Strach a dodává, že si v sobě chtěl zachovat listopadový étos: „Nejsme jako oni.“ Podle Stracha může člověk s politiky účastnícími se vzpomínkové akce na Národní třídě může souhlasit i nesouhlasit, ale vulgarity považuje za chování za hranou.
