Advokátka Lucie Martin-Nešporová se zabývá nejen lidskými právy, ale i právy zvířat, a nadto má i několikaletou zkušenost z diplomacie. Sama se nechce označovat za feministku, ale nejen v otázce ženských práv upozorňuje na to, že v Česku a ve Francii, kde s manželem žila, je velmi odlišný přístup k dané problematice. „V Česku máme problém se zmodernizovat, ve Francii jsou pokrokovější. U nás se to vyvíjí pomaleji, ale třeba to za deset let bude také lepší,“ doufá.
Lidí, kteří se už v dětství rozhodnou, co chtějí dělat, a skutečně si svůj sen splní, není mnoho. Lucie Martin-Nešporová mezi ně patří. Od mala si přála stát se právničkou a byť se na střední škole a následně na sedmileté zastávce v diplomatických službách od práva místy odchýlila, vždy se k němu vrátila. „Nevybírám si, jestli zastupuji ženy, nebo muže. Jedno mají moji klienti společné, všichni jsou sympatičtí. Nemám nesympatické klienty, ty bych ani zastupovat nechtěla,“ říká Martin-Nešporová s tím, že většinu jejích klientů tvoří cizinci. „České klientele se nevyhýbám, možná se vyhýbá ona mě. Českých advokátů je přes dvanáct tisíc a Čech si mezi nimi může jednoduše vybrat, ale takový Francouz nebo Belgičan má výběr omezenější,“ popisuje svou práci s tím, že v ní takto zužitkovává svou znalost francouzštiny. Jedním z témat, kterými se Martin-Nešporová zabývá je i tzv. Istanbulská úmluva, u níž dle svých slov nerozumí kontroverzím, které ji provázejí. „Nemíří proti tradičnímu pojetí rodiny. Nechápu, odkud se toto přesvědčení bere a nechápou to ani na Radě Evropy. Vytvořily se fámy, které s tou úmluvou nemají nic společného, má primárně chránit před násilím,“ vysvětluje Martin-Nešporová s tím, že nejvíce jí vadí, že děti, které vyrůstají v rodinách, kde se setkají s násilným chováním, si toto berou do svých životů.
V čem se od sebe
liší Češky a Francouzky? Jak by se mělo postupovat proti týrání
zvířat? Poslechněte si celý podcast.
