Herec Václav Jílek stejně jako herečka Denisa Barešová z prvního dílu podcastu Jeviště navštěvoval v dětství Dismanův rozhlasový dětský soubor. Vystudoval katedru činoherního divadla pražské DAMU, kde mu v rámci studia byla udělena Cena Jiřího Adamíry. První angažmá získal v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Poté působil v Divadle na Jezerce, v Divadle na Vinohradech, v Letních Shakespearovských slavnostech, nebo spolupracoval s originálním pohybovým divadlem Veselé skoky. Aktuálně ho můžete vidět např. v Divadle na Fidlovačce v představení Kouř, v pohybovém seskupení Lindo, Hop!, kde tančí s kolegyní Lucií Pernetovou v grotesce The Pingls aneb Hot café revue, a především pak na jeho domácí scéně v divadle Studio DVA. Tam se objevuje v komediích Smolíkovi a jejich podivuhodné dobrodružství, Kutloch aneb I muži mají své dny, Poprask na laguně, Líbánky na Jadranu, Oscar pro Emily, Saxana, Revizor a Lovci bobrů.
Právě scéna Studia DVA přinesla Václavu Jílkovi mnoho zajímavých rolí převážně v komediálních kusech. A tak je jasné, že je na odpověď od diváků ve formě smíchu zvyklý. Ne vždy se ale povede diváky rozesmát. „Člověk znejistí, když je najednou ticho. Pro herce je tyto situace zajímavé odpozorovávat. Tam, kde jsme zvyklí na salvu smíchu, je u diváků jen drobný úsměv, a jinde, kde bychom to nečekali, tam zas smíchem přímo vybuchnou. Je to součástí herecké praxe,“ říká Václav Jílek.
V podcastu Jeviště vzpomíná také na připomínky od pedagogů z DAMU. A to v souvislosti s hraním tzv. šňůr, když některá představení hraje několik dní za sebou. „Člověk se ocitne v takovém zvláštním časoprostoru. Nám říkali na škole: Hrajte vždycky jako poprvé. Abyste nedabovali sami sebe. Aby to bylo pravdivé a autentické.“ A dodává: „Když se představení hraje málo, tak má herec pocit, že si to dostatečně nezopakoval, že to nemá zažité, nezná to. A když se to hraje moc, tak je herec naopak až moc suverénní a to taky není dobrý. To i pedagogové říkají, že by se herci neměli na jevišti cítit moc komfortně,“ vysvětluje Václav.
Je rád za mnoho krásných rolí a výzvy, které ve svém profesním životě dostal. Ať už to krom jeho domovské scény ve Studiu DVA bylo pohybové divadlo Veselé skoky a aktuálně Lindo,hop! nebo inscenace v Letních shakespearovských slavnostech. Mimochodem Václav Jílek se během rozhovoru přemění v Benedicka z inscenace Mnoho povyku pro nic a v cca 23. minutě předvede část svého monologu. To si rozhodně nenechte ujít.
Rozhovor s hercem Václavem Jílkem jsme natáčeli 17. listopadu, na Den boje za svobodu a demokracii. Co pro něj jsou ty potřebné podmínky, aby se v divadle cítil svobodně a spokojeně? Kde je hrana mezi tzv. vybičováním herce ke skvělému výkonu a ponižujícím přístupem ze strany režiséra? A jaký vztah má k pohybovému divadlu a proč byste si ho neměli nechat ujít? Dozvíte se ve druhém dílu podcastu Jeviště.
