Audioverze
„Setkání se souborem a možnost vytvořit něco z primární mlhoviny je pro mě čím dál důležitější,“ říká v podcastu Jeviště režisér Jiří Havelka, pro kterého je typické začít divadelní zkoušení bez hotového scénáře a konkrétní vize. Díky tomu herce poznává z více stránek.
Divadelní zážitek je podle Jiřího Havelky dost specifický. Jsou momenty, kdy v něm cítí něco, co nikde jinde zažít nemůže a nelze ho ani nijak nahradit. „Divadlo se zdigitalizuje, nebudete ho mít někde v knihovně uložené. Děje se s živými lidmi, a je jedno, co bylo před a co bylo po něm. Jde o ten čas, kdy probíhá,” vysvětluje Jiří Havelka, pro kterého je divadlo tím, co ho v životě naplňuje nejvíc a dává mu smysl.
To, co ho vždy dostane do flow, jsou divadelní zkoušky. I když přiznává, že ho zároveň dost děsí. „Každé vstávání na zkoušku bolí, děsí a myslím, že herce taky. Společně to ale považujeme za smysluplně strávený čas,“ říká známý režisér s tím, že ho baví vstupovat do zkušebního procesu s otevřenou náručí a jen s připraveným materiálem. Hotový scénář ani konkrétní vizi připravenou do nejmenšího detailu u něj nenajdete.
K takovému stylu zkoušení ale potřebuje podobně nastavené herce, jako je on. „Můj jediný požadavek je, aby šlo o lidi, kteří přistoupí na můj styl práce. To, že toho na začátku moc není a nemám napsaný scénář. Zato mám hodně materiálu a témat, kterými si na začátku společně projdeme. A potom vyrazíme na cestu, která je nejistá, krkolomná, náročná a s neustále zdviženým prstem, že z toho nemusí nic být. Je to náročný způsob práce, který ne každému vyhovuje, nicméně spěje k vzájemnému otevření se a odhalení stránek, o kterých jsme o sobě navzájem v divadle nevěděli,” vysvětluje Jiří Havelka.
Proces zkoušení není nic jiného než chybování, proto se vždy snaží vytvořit prostor, kde se žádný z herců nestydí říct jakoukoliv blbost, která navíc často může iniciovat něco, co by jeho samotného nenapadlo. Díky bezpečnému prostoru a společným setkáním a sdílení nejistot pomáhá hercům i sobě postupně odbourávat osobní bloky.
Jak může vypadat udržitelný způsob financování divadla? Jak pracuje s trémou v rámci inscenací se souborem Vosto5? A proč si sundává brýle při improvizacích? I o tom Jiří Havelka mluví v podcastu Jeviště.
