Herečka Denisa Barešová získala v roce 2021 Cenu Thálie pro mladého herce do 33 let. Její výkony si můžete užít např. v Národním divadle ve hře Pýcha a Předsudek nebo ve Švandově divadle v inscenacích Ať vejde ten pravý, Hadry, kosti a kůže nebo Na Větrné hůrce. K herectví si našla cestu skrze Dismanův Rozhlasový Dětský soubor a uměleckou skupinu Oldstars. Když pak v patnácti zakusila hraní v profesionálním divadle, měla jasno. „Zjistila jsem, že to je to místo, kde zapomínám na všechny problémy a jsem sama sebou,” říká v první epizodě nového podcastu Jeviště.
Pokud se ale projektů a inscenací nakupí více, radost a naplnění z práce se talentované herečce vytrácí. „Ubíjelo a mrzelo mě, že mě to nebaví. Nechtěla jsem tvořit, nemohla jsem se soustředit. Je dobré si uvědomit, že nemusíte být všude a že to máte ve svých rukách víc, než si myslíte,” říká Barešová a dodává, že během covidu si od hraní odpočinula a následně si s přechodem na volnou nohu v roce 2021 lépe nastavila své profesní hranice.
Budoucím hereckým kolegům a studentům uměleckých škol by při vstupu do divadelního světa poradila, aby chodili včas a měli to rádi. Aby byli připraveni na to, že se jich někdy něco hodně dotkne. A také, aby se nenechali trápit a ponižovat. „Původně jsem si myslela, že je to podstata, že nás někdo pořád dostává do extrémních situací, ale musí být na to vytvořen bezpečný prostor,” dodává Barešová.
Jakým způsobem zpracovává trému? Jaký styl vedení od režiséra jí vyhovuje při divadelních zkouškách? A má Cena Thálie a jiná další ocenění nějaký vliv na lepší finanční ohodnocení?
I o tom promluví Denisa Barešová v podcastu Jeviště.
