Audioverze
Ústavním soudcem není ještě ani rok a jím připravené nálezy již rozvířily veřejnou i odbornou debatu. Ve dvou sledovaných případech rozhodl ve prospěch svobody slova, nedávno zase přesvědčil většinu ústavních soudců, aby nerušila pravomocný rozsudek trestního soudu kvůli nízkému trestu. „Nejsem soudcem Ústavního soudu, abych měl příležitost využít potenciál té situace a prosadil své představy o uspořádání společnosti,“ říká v podcastu Dimun soudce Tomáš Langášek.
Tomáš Langášek začínal svoji kariéru v Úřadu veřejného ochránce práv, odkud přešel na Ústavní soud, kde působil jako asistent předsedy Pavla Rychetského a později jako generální sekretář soudu.
Z „haly A“ nastoupil v roce 2012 do „haly B“, jak se někdy mezi právníky přezdívá, s ohledem na jejich různorodé propojení, Ústavnímu a Nejvyššímu správnímu soudu. Na NSS pak Langášek působil jako předseda volebního senátu a senátu pro kárná řízení se soudci. Je také autorem řady odborných publikací a komentářů. A otcem pěti synů.
Účast Tomáše Langáška v podcastu Dimun jsme plánovali okamžitě po jeho jmenování na Ústavní soud. A postupně odkládali, neboť v čase přibývala rozhodnutí, která bychom chtěli probrat.
Právě jednomu z nich, nálezu pléna Ústavního soudu v případu „Anička“, kdy se oběť znásilnění obrátila na soud, neboť požadovala zrušení pravomocného, excesivně nízkého trestu pro pachatele, jsme věnovali víc než polovinu celého podcastu.
Na sociální síť Facebook jsem k tomuto rozhodnutí napsal, že z něho cítím, jak Tomáš Langášek musel doslova brzdit patami úsilí některých soudců, aby soud stížnosti plně vyhověl a z Ústavního soudu se tak stal v podstatě mimořádný trestní soud.
A svými odpověďmi tuto moji domněnku Tomáš Langášek v podstatě potvrdil, když popisoval podrobně, jak nález vznikal a jakou taktiku musel jako soudce zpravodaj zvolit, aby v kontroverzní a zároveň velmi citlivé věci získal většinovou podporu.
„Jako zpravodaj si musíte v té chvíli, kdy to nesete do pléna, říci: budete principiální, předložíte návrh nálezu, o kterém víte, že nepřežije první kolo hlasování, budete zbaven zpravodajství, bude to psát někdo jiný a vy uplatníte silný disent?
Anebo se snažíte přijít do toho pléna s vědomím, že jsou tam zcela protichůdné názory, od toho jednoho pólu, který by byl dokonce pro odmítnutí té ústavní stížnosti, protože poškozený nemá vůbec právo domáhat se zpřísnění trestu v žádné fázi trestního řízení, až po ten opačný pól, který ani nereprezentuje ta disentující menšina a který by říkal, že Ústavní soud to má zrušit a dokonce předepsat, jaký adekvátní trest tomu pachateli náleží, protože je to role Ústavního soudu,“ popisuje složité hledání shody Langášek.
„Pořád jsme v zajetí konvenčních představ o trestní justici jako o jednosměrném procesu od trestného činu přes vyšetřování, souzení a na konci je tedy poskytnutí té spravedlnosti, která je dichotomická – vinen, nevinen. Svým způsobem mám pocit, že paradoxně to menšinové stanovisko se tváří, řekněme moderně, progresivně, protože říká nebyl využit potenciál toho nálezu, ale i to menšinové stanovisko se mi zdá v zajetí té jednosměrné představy o té trestní justici, která i to zhodnocení té újmy oběti sexualizovaného násilí vztahuje k přísnosti toho potrestání,“ vysvětluje v podcastu Langášek.
„Ale ten obrázek je mnohem komplexnější. Dnes to ztrestání je mnohem barvitější a nejrůznější studie ukazují, co všechno ty oběti sexualizovaného násilí potřebují nejvíc. Není to zdaleka ta přísnost toho potrestání, ale je to vědomí, že jsou slyšeny, že jim je věnována náležitá pozornost, že nejsou jen objektem toho trestního řízení, dodavatelé materiálu a svědectví pro odsouzení pachatele,“ dodává.
Podle něho je také klíčové, že v celém trestním procesu není poškozenému svěřeno právo podávat opravné prostředky proti vině a trestu. A nyní by mu bylo umožněno obrátit se na Ústavní soud, aniž by ovšem byl změněn zákon a systém.
„Je rolí zákonodárce, nikoliv Ústavního soudu, aby vytvářel nová práva. Buď vnímáte Ústavní soud jako lokomotivu ústavních práv, anebo je strážcem kompromisu o rozsahu práv s vědomím, že u toho kompromisu stáli i lidé, kteří jsou vašimi názorovými oponenty. Nejsem soudcem Ústavního soudu, abych měl příležitost využít potenciál té situace a prosadil své představy o uspořádání společnosti,“ dodává k tomu Langášek s narážkou na hlavní výtku disentujících soudců.
Dalším tématem podcastu byla „jeho“ rozhodnutí v případech, které se týkaly omezování svobody slova a kriminalizace názorových projevů.
Zvláště v případu „politického aktivisty“, dezinformátora Ladislava Vrábela vyslal Ústavní soud orgánům činným v trestním řízení jasný vzkaz, že mají velmi vážit, zda jsou dány podmínky, za nichž mohou k obvinění přistoupit.
To v podcastu potvrzuje i Langášek a navíc upozorňuje, že v České republice není všeobecný trestný čin šíření cizí propagandy.
„I kdyby to byl projev propagandy cizí mocnosti, i kdyby mu to nadiktovali na Lubjance do telefonu, tak pořád musí ten trestněprávní postih obstát z hlediska naplnění skutkové podstaty šíření poplašné zprávy. My nemáme všeobecný trestný čin šíření cizí propagandy,“ říká k tomu v podcastu Langášek.
- Kde podle Langáška udělala policie, státní zastupitelství i soudy v případě dezinformátora Vrábela chybu?
- Proč je podle Langáška třeba opatrnost při zavádění postihu cizí propagandy?
- A proč se není podle Langáška třeba bát toho, že by český Ústavní soud zrušil volby?
To vše v novém dílu podcastu Dimun s ústavním soudcem Tomášem Langáškem.
