Audioverze
Česká justice je na tom nejlépe za posledních 200 let: je nezávislá, profesionální a v evropském srovnání i rychlá. Na exkluzivní debatě o právu a justici, kterou pořádalo vydavatelství Czech News Center, to řekl předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka. Zároveň ovšem varuje před budoucími riziky a tlakem „tekuté naštvanosti“ ve společnosti, která by mohla ohrozit náš podle něho sice drahý, ale laskavý právní stát.
Co se dozvíte:
Proč je česká justice podle Karla Šimky nejlepší za poslední dvě století.
V čem jsme rychlejší než většina Evropy a co to dokazuje.
Kde jsou naše největší slabiny a proč neumíme řešit kauzy jako H-System.
Proč je vnímání justice veřejností mnohem horší než realita.
Jakou největší hrozbu vidí pro budoucnost právního státu.
Zda potřebujeme okresní soudy a jak tvrdé mají být exekuce.
Česká justice a společnost jsou na tom podle předsedy Nejvyššího správního soudu (NSS) Karla Šimky nejlépe za posledních 200 let. Zároveň však varuje před riziky, která mohou tento komfortní stav ohrozit. Hlavní hrozbou podle něj není nedostatek peněz, ale „tekutá naštvanost“ ve společnosti.
Šimka to řekl ve svém vystoupení na debatě vydavatelství Czech News Center o právu a justici, která se konala 19. září pod záštitou předsedů obou nejvyšších soudů a prezidenta Soudcovské unie.
Nikdy nebylo lépe
„Já si myslím, že nebylo nikdy lépe než posledních 35 nebo 36 let, a to platí jak o společnosti, tak o justici,“ uvedl Šimka s tím, že jsme na tom minimálně stejně dobře jako za první republiky. „Máme se opravdu dobře nejen ekonomicky, ale i z hlediska politických svobod, demokracie, celkového sociálního a civilizačního rozvoje,“ dodává.
Tento pozitivní stav se podle něj promítá i do soudnictví. „Justice ve všech relevantních ohledech funguje, nemá žádné vážné systémové vady. V první řadě je nezávislá, je prostá politických zásahů, je vcelku profesionální a zase – pro některé možná překvapivě – v evropském srovnání je docela rychlá,“ shrnuje Šimka.
V čem jsme dobří: Nezávislost a rychlost běžných případů
Klíčovými momenty české justice jsou podle Šimky její politická neutralita a rozptýlená moc. „Je zdrženlivá, je nezávislá a nikdo ji neovládá. Ta moc v justici je rozptýlená, nikdo ji nedrží v rukou,“ konstatoval Šimka. Správa justice je podle něho funkčně rozdělena mezi ministerstvo spravedlnosti, prezidenta a předsedy soudů, což vytváří vnitřní systém brzd a protivah.
Díky tomu je podle Šimky justice schopna efektivně řešit každodenní agendu. Systém je podle něj také přiměřeně otevřený modernizaci, ať už jde o digitalizaci, alternativní tresty nebo moderní přístupy v péči o nezletilé, jako je Cochemský model.
Slabiny: Složité kauzy a špatná pověst
Přes všechna pozitiva má česká justice i své slabé stránky. Tou největší je paradoxně její obraz na veřejnosti. „Nedokáže dostatečně přesvědčit veřejnost, lidi, kterým je určena, že opravdu je v těch parametrech relativně dobrá,“ přiznává Šimka. Podle Šimky je vnímání justice v České republice daleko horší, než jaká je na tvrdých datech založená, měřená realita.
Druhým velkým problémem je neschopnost rychle řešit mediálně sledované a komplexní případy. „Nejsme schopni v přiměřeném čase řešit některé velmi složité kauzy. Já jsem tady vybral pár příkladů: letouny CASA, železniční neštěstí, Mostecká uhelná, z civilních oblastí H-System. Tohle to jsou případy, které velmi neumíme řešit dost rychle,“ říká Šimka s tím, že právě tyto kauzy však zásadně ovlivňují negativní vnímání celé justice.
Hrozby budoucnosti: Tekutá naštvanost a drahý právní stát
Osud justice je podle Šimky neoddělitelně spjat s osudem země a celého kontinentu. V Evropě jsme po roce 1945 vybudovali systém, který je sice funkční, ale také náročný. „Vybudovali jsme velmi laskavý a velmi komfortní ústavní a právní stát. Ten je ale drahý v tom širokém slova smyslu, protože on komplikuje procedury,“ popisuje Šimka.
Otázkou tak podle něho je, zda si tento standard udržíme tváří v tvář rizikům, jakými jsou stárnutí populace, imigrace, klimatické změny a ztráta ekonomického tahu. Tyto tlaky mohou vést k fenoménu, který Šimka nazývá „růstem tekuté naštvanosti“.
„Vůbec si nejsem jistý, jestli lidé mají pocit, že funkční a nezávislá justice jim k něčemu je,“ zamýšlí se. Obává se, že společnost může začít dávat přednost emocím před racionalitou. „Chtějí místo racionality spíše emoce, empatii, ztotožnění, pospolitost, lásku. Tohle jim justice v principu nemůže dát. Je to v rozporu s jejím požadavkem na nestrannost a odstup,“ míní Šimka.
Miliarda sem, miliarda tam: Bude na justici dost peněz?
Karel Šimka také zasadil debatu o financování justice do kontextu celého státního rozpočtu. Rozpočet ministerstva spravedlnosti na rok 2025 činí přibližně 39,1 miliardy korun, což je naprosto marginální výdaj státního rozpočtu.
Zdůraznil však, že jedna miliarda korun, která může z pohledu celého státu působit jako zanedbatelná částka, je pro justici naprosto klíčová. „Jedna miliarda korun pro ministerstvo spravedlnosti není malá částka, to je částka, která významně ovlivňuje zaplacení nebo nezaplacení docela rozhodujících částí celého toho justičního provozu,“ připomíná předseda NSS.
„Když se rozhodneme tady na tom šetřit nebo aspoň ty výdaje nedržet v trendu s inflací, pak samozřejmě do budoucna budeme dostávat od té justice horší výkony, než jaké dostáváme nyní,“ varuje Šimka před nerozvážnými škrty.
