Nejde jen o zubaře. Služeb, které lidem mizí z očí, je víc. Musíme se s tím smířit? A co když to pomáhá Babišovi?

Audioverze

Nová epizoda podcastu Česká jízda je tentokrát výhradně věnována věci, která trápí docela dost lidí a která je součástí toho, jak v úvodu upozorňuje Vráťa, čemu se říká ubývání státu a veřejných služeb napříč regiony: několik set tisíc lidí – možná jich je dokonce milion a více – nemá v Česku svého zubaře.

„Máme nadprůměrný počet zubařů v rámci Evropy, a máme nadprůměrný počet zubařů i třeba ve srovnání s tím, kolik jsme jich měli před dvaceti lety,“ upozorňuje nicméně hned v úvodu Vojta. V čem tedy vězí příčiny toho, že je tolik lidí bez zubaře? Selhává stát, pojišťovny, systém nebo konkrétní jednotlivci?

Vráťa cituje Listinu práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“

A zákon o veřejném zdravotním pojištění, kde se zase píše toto: „Zdravotní pojišťovna je povinna zajistit poskytování hrazených služeb svým pojištěncům, včetně jejich místní a časové dostupnosti.“ Přesto se to v praxi nedaří.

A zatímco Vráťa připomíná svědectví starosty jednoho městečka ve Šluknovském výběžku, kterému se zubaře nedařilo sehnat, podle Vojty není problém, když si lidé za zubařem dojedou do místa vzdáleného dvacet nebo třicet kilometrů od svého bydliště.

Oba se přitom shodují, že část zubařů přestává potřebovat k výkonu své praxe zdravotní pojišťovnu. „Jdou mimo pojišťovnu, je to jejich byznys plán. Je to součást kapitalismu.“ V tom, zda je to tak dobře, se naopak neshodují.

Vojta konstatuje, že se lidé musí smířit s tím, že je dostupnost služeb jiná ve velkých městech a na venkově. Podle Vráti to má ale svůj širší kontext.

Chce vědět víc? Poslechněte si celou epizodu.

sinfin.digital