Mike Horn je švýcarsko-jihoafrický cestovatel a organizátor extrémních expedic, jejichž jediným účastníkem je většinou jen on sám. Jeho cesty kombinují fyzické výzvy, vědecký výzkum a environmentální osvětu, čímž inspiruje miliony lidí po celém světě k překonávání vlastních limitů i respektu k přírodě. Před časem jsme s ním mluvili mimo jiné o tom, proč dnes v době instantních zážitků prostřednictvím sociálních sítí vůbec cestovat, jak si uprostřed džungle opatřit suši nebo jak pomáhat sportovcům dosahovat vítězství.
Seznam úspěchů Mikea Horna je bezkonkurenční. Už více než 30 let posouvá hranice cestování stylem, který kdysi podnikaly objevitelské expedice. Dvakrát obeplul zeměkouli – jednou kolem rovníku, což mu zabralo čtyři roky, po druhé kolem polárního kruhu, pokaždé bez motorového pohonu.
Jako první došel pěšky na severní pól během polární zimy, tedy za úplné tmy, zdolal pěšky a na lyžích celou Sibiř od Uralu po Kamčatku a nedávno se stal i prvním člověkem v historii, který přešel oba zemské póly – severní i jižní. Také sám vylezl na čtyři nejvyšší vrcholy světa nebo překonal na šíř Jižní Ameriku a sjel celou Amazonku. Bez zásob, spoléhaje se na přežití z toho, co nabízí okolní příroda, resp. jak její „nabídku“ dokáže vlastními silami a vynalézavostí využít...
Při cestě přes Jižní Ameriku napříč jste mimo jiné na plováku a pomocí ploutví sjel 5000 km po Amazonce. Jak se vám plavalo? Čím jste se přitom živil? Asi žádné stánky s občerstvením tam nejsou ...
„Amazonku jsem sjížděl, když byla rozvodněná,“ vzpomíná Mike Horn. „A když se řeka rozlije do džungle, tak se i špatně rybaří, a vůbec opatřování potravy je dost obtížné. Takže jsem chytal i ptáky a také piraně, ty se nalákají snadno a jsou chutné.
Když jsem nemohl rozdělat oheň, jedl jsem ryby syrové, bylo to něco jako suši. Problém je, že tak se dají ryby jíst jenom čerstvé, po pár hodinách se začnou kazit. A na to je třeba dávat pozor. Někdy jsem na tři čtyři dny zastavil a lovil či sbíral potravu, která se dá vyudit nebo vysušit ve větru na slunci. Nemusel jsem se tak o jídlo starat každý den, měl jsem zásoby v batohu.“
A co jste pil?
Vodu z řeky. Mám plechový žaludek. Skoro nic mi nevadí, nemívám často průjmy. A když jsem měl pocit, že se mi v žaludku přece jen děje něco nedobrého, snědl jsem jíl z řeky. Pak jsem se dobře vyprázdnil a všechno bylo zase v pořádku. Snažil jsem se ovšem hledat čistou vodu, například v rostlinách, ta je přirozeně filtrovaná.
Je to docela drsná dieta... ale i zdravá, nejedl jsem žádné umělé konzervanty.
V životě je nutná kázeň. Když nemáte kázeň ve sportu, budete prohrávat. Stejně tak když nemáte kázeň v životě – přijdete o něj.
Co pro vás znamená cestování?
Cestování je způsob osobního růstu, nabývání znalostí a zkušeností. Lidé obvykle při cestování neopouštějí svou komfortní zónu, ale pro mě cestování znamená právě komfortní zónu opustit, protože pohodlí si můžu přece užívat doma.
Komfortní zónu si však dokážu vytvořit v jakémkoli prostředí. Když si při cestování stanovíte cíl, tak je to zajímavější. Já to tak dělám. Ty cíle se netýkají jen objevování lidí, jídla a způsobu života, ale i objevování celého prostředí.
Dá se říct, že se všude dokážete cítit doma?
Když se cítíte doma uprostřed džungle nebo na vrcholu hory a jste obklopeni přírodou... příroda všude mluví stejně. Zároveň je jiná – někde je teplo, jinde zima, liší se vlhkostí, nadmořskou výškou... A to je na tom zajímavé. Jezdíme často tam, kde to známe. Pro mě je zajímavé jezdit tam, kde to neznám.
Kde jste ale opravdu doma – ve Švýcarsku, nebo v Jihoafrické republice, odkud pocházíte?
Doma se cítím všude, kde jsem a jsem šťastný, v jakékoli situaci, kdekoli na světě. Doma jsem ve stanu uprostřed Antarktidy. Je ale vždycky příjemné se vrátit do Švýcarska, kde žiju více než polovinu života. A když mám možnost jet do Jižní Afriky a navštívit maminku a staré kamarády, tak i tam se cítím doma.
Jako lidské bytosti potřebujeme v životě pevnou základnu. Jakmile ji máme, potřebujeme křídla, abychom mohli objevovat svět. A když si křídla spálíte, vždycky se můžete vrátit ke svým kořenům. Jinak ovšem trávím 80 procent času v horách, v džungli, na ledu nebo na oceánu. Doma jsem dost těžko k zastižení.
Existuje pro vás na světě ještě nějaké neprobádané místo, nebo je vám planeta už malá?
Vždy je kam jezdit. I když nějaké místo viděli jiní lidé, tak je pořád spousta zajímavých lokalit, kde jsem nebyl a které neznám. Například velmi málo toho víme o oceánském dnu. Chceme létat na Měsíc a do vesmíru, ale ani nevíme, co je na dně oceánu. Vždy je tady na Zemi co objevovat. V Arktidě jsem se dostal na místa, kde přede mnou ještě nikdo nebyl.
Co bylo nejtěžší na vaší expedici Pole2Pole, tedy obkroužení zeměkoule přes oba póly?
Přejít Antarktidu byl pro mě vždycky sen. Potřeboval jsem asi 25 let zkušeností, abych to dokázal. Byla to výzva – tady se člověk nerozhoduje, rozhoduje příroda. To bylo na tom dobrodružství vzrušující – člověk nemá pod kontrolou to, co v běžném životě obvykle pod kontrolou má.
Jenže ztráta kontroly zároveň znamená obrovskou svobodu. Sami si tvoříte pravidla na základě toho, co vás příroda učí. To se mi na Antarktidě líbí. Je tak odlehlá, že vám nedovolí dělat chyby. Musíte všechno udělat správně, musíte přežít, sami za sebe. Nemůžete si zavolat pomoc.
Asi byste tam tedy nešel s velkou výpravou, spoustou materiálu...
Ne. Na to člověk potřebuje hodně peněz. Jít sám je levnější. Podle mě i obecně v životě je velmi důležité dělat věci velmi jednoduše.
Při pohybu po polárních oblastech jste ale využíval kiteboard. Byla to nějaká vaše speciální konstrukce?
Upravil jsem si paraglide tak, aby byl ovladatelnější. Při cestě kolem severního polárního kruhu jsem ho moc ale nevyužil, putoval jsem většinou proti větru a proti proudům. Zhruba 10 tisíc km přes Sibiř jsem ušel většinou na lyžích. Musel jsem to zvládnout za 12 měsíců, na delší dobu jsem od Rusů neměl povolení k pobytu. Stihl jsem to jen tak tak.
Působíte taky jako motivační kouč v různých sportech. Jak pomáháte lidem dosáhnout víc?
Vrcholové sportovce není třeba motivovat, ti už jsou motivovaní dost a chtějí vyhrát. Spíš jsem jim pomáhal stanovovat si společné cíle a dodržovat kázeň. Kázeň v životě člověk potřebuje, aby uspěl. Když já udělám chybu nebo se dopustím nekázně, tak neprohraju zápas, ale přijdu o život. Takže to nasazení musí být naprosté. Máte-li naprosté nasazení, třeba ve fotbale, máte před soupeři výhodu.
Cestování je jediná činnost na světě, při níž utrácíte peníze a zároveň bohatnete. Cesta tam něco stojí, ale vracíte se z ní bohatší.
Například na MS ve fotbale v roce 2014 před zápasem s Argentinou ve finále jsem německému týmu radil, aby napadali prostor protihráčů. Když jim vezmete prostor, uberete soupeři volnost a získáte ji pro sebe. Je to psychologické působení.
Znamenalo to také hodně práce s jednotlivými hráči. Nesmíte od hráče očekávat víc, než dokáže – jinak jej akorát dostanete pod tlak a připravujete mu zklamání. Je tedy třeba nejdřív porozumět každému jednotlivému člověku.
Chodíte hodně i po horách. Čím jsou zvláštní Alpy?
Alpy jsou hraniční hory. Je to hranice, kterou musíte překročit, pokud chcete poznat jinou kulturu. Pro mnoho lidí jsou Alpy jen skalnatá překážka. Pro mě nejsou překážka, pro mě jsou výzva. A zároveň je to skvělé prostředí pro nejrůznější aktivity. V Alpách můžete chodit na jakékoli úrovni, od výletu s malým dítětem až po zlézání náročných stěn.
Dál je skvělé, že Alpy nejsou sezonní – lze tu provozovat zimní i letní sporty, můžete tam přijet kdykoli. Alpy jsou zároveň i náročné – a když vyrazíte s přáteli do hor, musíte během túry překonávat obtíže a vaše přátelství se společným překonáváním překážek upevní.
Alpy vám také dodají sebevědomí. Když vystoupáte na vrchol hory, rozhlížíte se a vidíte do Itálie, do Švýcarska a do Francie, rozšíří se vám obzory. Já nevystupuju na hory jen proto, abych se dostal na vrchol. Snažím se vždy vidět dál. A rozhled z vrcholu je vlastně rozhled po dalších místech, kam mohu jít příště.
Ztrácí člověk něco cestováním? Třeba čas, kdy jinak mohl být se svými blízkými, s rodinou? Nebo peníze?
Cestování je jediná činnost na světě, při níž utrácíte peníze a zároveň bohatnete. Cestování něco stojí, vrátíte se ale bohatší.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
