Během studené války Moskva intenzivně bojovala proti úhlavnímu nepříteli – USA a NATO – formou tzv. vlivových operací. Své „trollí farmy“ měla v Praze, Berlíně, Budapešti, Varšavě, Sofii a dalších městech „spřátelených“ zemí. Sloužily jako prodloužená ruka pro šíření psychologických kampaní proti svobodnému demokratickému světu. Následující příběh o Kongresu solidarity s Kubou se sice odehrál již před mnoha desetiletími, ale ponořte se s námi do archivů StB – podobnost se současným děním není jen čistě náhodná.
Bývalý americký ministr zahraničí Lawrence S. Eagleburger (1930–2011) v příspěvku „Nepřijatelné vměšování – aktivní opatření Sovětů“ pro NATO Review (1983) píše, že „svobodnou soutěž myšlenek – ať pocházejí odkudkoliv – pokládáme dokonce nejen za základní přitažlivý bod našich společností, ale též za elixír života demokratické síly. Že SSSR a jeho zástupci sahají k AO [aktivním opatřením – pozn. aut.] je tiché doznání jejich slabosti. Právě proto, že jejich ideologie nemůže sama o sobě přesvědčit, musí v soutěži v mezinárodní aréně tak silně sahat ke klamání a psychologické válce.“
Západ sice nakonec studenou válku vyhrál, jenže žádná výhra není navěky. A historie má tendenci se opakovat – v jiných kulisách, ale podobnými prostředky. Je užitečné se s nimi seznámit.
Odtajněné archivy ukrývají řadu dokladů o psychologických operacích, které sloužily jako nástroj sovětské zahraniční politiky. Ty nejúspěšnější, na kterých se Státní bezpečnost podílela, se dostali až do Síně bojových tradic v centrále československé komunistické rozvědky.
Jedním z oblíbených nástrojů Moskvy bylo využívání nacionální karty. V případě Latinské Ameriky zvolila nacionalismus jako nástroj „ke sjednocení nacionálních skupin v celolatinoamerickém měřítku k aktivním vystoupením těchto hnutí na protimperialistickém a protiamerickém základě za národní požadavky jednotlivých zemí v jejich politickém a hospodářském boji s USA.“
Úkol dne a doby: Zpochybňovat instituce i informace, odvádět pozornost a vyvolávat zmatek.
Moskva sice neovládá přímo politický vývoj v západních demokraciích, ale staré dobré triky fungují i dnes a tyto operace mají rozkladný účinek na politické systémy otevřených společností.
Současný vývoj na Slovensku nebo v Maďarsku lze například komentovat slovy již zmíněného Lawrence Eagleburgera: „Tamní vlády – často nepevné pod hospodářským tlakem a bez osvědčených politických institucí – snáze podléhají skryté manipulaci. Necháme-li stranou příležitostný podíl AO na přivedení k moci vlády, poslušné Moskvě, přispívají tyto techniky ke zvýšení nejistoty zákonné vlády a k odvádění vedoucích činitelů od jejich hlavního úkolu – rozvoje.“
Ordem e Progresso – Řád a pokrok (brazilské státní heslo)
Legální rezidentury komunistického Československa jsou v Latinské Americe aktivní již od roku 1953. Fungují například v Mexiku (Ciudad de México), Buenos Aires, Riu de Janeiro a další postupně přibývají. Jejich činnost je primárně zaměřena po linii politické rozvědky proti USA.
S nástupem Fidela Castra k moci se v roce 1959 politika SSSR včetně jeho satelitů zaměřuje na Kubu. Klíčovou roli v tomto procesu sehrává sovětská rozvědka KGB pod vedením genmjr. Alexandra Michajloviče Sacharovského. Do složité zahraničněpolitické operace a získání důležité základny na západní polokouli KGB zapojuje i tajné služby komunistických satelitů.
Československo zintenzivňuje styky s Havanou: v červnu 1960 na setkání ministra vnitra Rudolfa Baráka s ministrem ozbrojených sil Raúlem Castrem (Fidelovým bratrem) v Praze Barák zdůrazňuje ochotu „předat Kubě všechny naše nejlepší zkušenosti z boje naší bezpečnosti s USA rozvědkou…“ a nabízí informování kubánských přátel „o všech čs. akcích proti USA v Latinské Americe“.
V roce 1961 Brazílie znovuobnovuje diplomatické styky s Moskvou. Klíčovým spojencem KGB do té doby byla československá rozvědka, která má v zemi dobrou pozici. Nadporučík I. správy MV Josef Mejstřík „Moldan“ udržuje přátelské styky neprotoklárního rázu s prezidentem João Goulartem a rozvědce se daří získat do své sítě i jeho tiskového tajemníka Raula Ryffa (krycí jméno Leto).
Před vznikem legální sovětské rezidentury realizuje v zemi československá StB na žádost KGB řadu operací. Například v operaci Don v červnu 1961, kdy KGB požádala čs. rozvědku o bezodkladné provedení aktivního opatření zaměřeného na podporu revoluční Kuby a proti politice Kennedyho vlády v Latinské Americe. Text článku, který KGB doručuje československé straně, je obratem publikován v brazilském tisku.
V operaci Kotva z listopadu 1961, kterou rovněž schválil ministr vnitra Lubomír Štrougal, se přes čs. rozvědku objevuje v brazilském tisku článek KGB s titulkem „Boj na život a smrt mezi špionážními skupinami“. Týká se pozadí vraždy Stepana Bandery v SRN a akcentuje snahy Gehlenovy organizace zmocnit se Banderova špionážního proti SSSR, která se proto neštítila „ani fysického násilí v zájmu zločinných válečných cílů západoněmecké vlády…“.
V řadě případů jde o klasický modus operandi vlivových operací sovětských služeb: do zahraničního zdroje umístí svůj článek, a pak takto „mediálně vypraný“ text následně přebírají do svého monitoringu sovětské a spřátelené tiskové agentury. (Ve skutečnosti Banderu v roce 1959 zavraždil agent KGB Bogdan Stašinskyj pomoví kyanidu ukrytého v plnicím peru.)
Aktivní opatření Družba
Během kubánské raketové krize, kdy se Sovětský svaz pokusil rozmístit rakety na Kubě, zahajuje činnost rezidentura KGB v Riu de Janeiru a jejím prvním rezidentem se v roce 1962 stává důstojník Arsenij Fedorovič Orlov. Sověti současně koordinují řadu vlivových operací, vyzývajících k deeskalaci napětí pod zástěrkou mírových akcí namířených proti imperialistické politice USA.
Krize eskaluje v říjnu 1962. A právě v té době, na podnět a pod taktovkou Moskvy, spouští československá komunistická rozvědka doposud největší vlivovou operaci v Latinské Americe. Operace nese krycí název Družba a vrcholí ve dnech 28. – 30. března 1963 uskutečněním kontinentálního mírového kongresu solidarity s Kubou v Brazílii.
Akci schvaluje Ústřední výbor Komunistické strany SSSR a Kreml se na ní finančně podílí. Politbyro ÚV KSČ dostává informace prostřednictvím ministra vnitra Lubomíra Štrougala.
Tajná operace sleduje řadu cílů: především rozvinutí široké solidarity a podporu kubánské revoluci, zorganizování mírového kongresu a vytvoření stálé organizace na podporu kubánské revoluce v latinskoamerickém prostoru.
Zatímco KGB zapojuje do akce agenturní síť v brazilské komunistické straně, Kubánci řídí svoji síť přes Společnost přátel Kuby a československá rozvědka využívá vlastní agenturu – spolupracovníky pod krycími jmény Lar, Krno a Macho.
Spolupracovník Lar je brazilský armádní důstojník kpt. Dr. Ramon dos Santos Bello. Jeho verbovku v listopadu 1961 provedl rezident v Riu kpt. František Vacula „Jezerský“ a rozvědka jej využívá do prostředí armády a politických kruhů a při realizaci aktivních opatření.
V roce 1961 realizuje na pokyn centrály aktivní opatření Luta I – V s cílem „vyvolávání protiamerických demonstrací a nepokojů – v nejvyšším případě k vyvolání občanské války v Brazílii“, což bylo „v souladu s plánem na odpoutání pozornosti USA od Evropy v době podepisování mírové smlouvy s Německem.“
