KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Miloš Zeman odmítl nabízenou ruku Petra Fialy a doplatí na to. Premiér svou dosavadní zdrženlivostí umožňoval prezidentovi, aby si ještě našel cestu z pasti, kterou si vykopal siláckým prohlášením z nemocnice, odkud vzkázal, že nejmenuje jednoho z ministrů a že přes to nejede vlak. Zeman toho nevyužil. Nakonec se dočká velké politické porážky, o které po druhé vítězné volbě tvrdil, že už nepřijde.
Předplatné INFO.CZ
Získejte veškerý obsah INFO.CZ. Plné verze podcastů včetně videa a slevy na knihy.
Miloš Zeman zjevně udělal všechno pro to, aby vyhrál kontumačně. Nechal uniknout informaci, že vyzval Jana Lipavského, aby kandidaturu na ministra zahraničí vzdal sám. Pak se nečekaně sešel s Fialou a nepochybně mu sdělil, že opravdu odmítne pirátského šéfa diplomacie. Vytvářel tím na oba nátlak, a kdyby ustoupili, zvítězil by bez boje, jako se mu to povedlo s Andrejem Babišem, který své návrhy kdysi dvakrát stáhl.
Když Fiala setrval na svém a po schůzce veřejně řekl, že kdyby prezident Lipavského skutečně odmítl, podá kompetenční žalobu, prezidentovi a jeho spolupracovníkům ujely nervy a v pátek vydali prohlášení, že Zeman piráta opravdu nejmenuje. Zdůvodnění? Není zkušený, má jen bakalářský titul, rozchází se v názorech na Izrael a V4 s vládou a je údajně pro, aby se sudetoněmecké dny konaly na znamení usmíření v Česku.
Argumenty jsou hloupé, to ale není podstatné. Důležité je, že hlava státu se sama rozhodla jít do tvrdého a zbytečného střetu s premiérem.
Fiala hraje se silnějšími kartami
Předseda vlády má ovšem v rukách silnější karty. I on se snažil, aby prosadil svou bez boje, nicméně v jeho případě za tím zjevně stál zájem ušetřit zemi tahanice a spory. Když mlčel o jméně nechtěného ministra, tak tím minimalizoval škody, protože mediální hysterie nemohla propuknout naplno. Šlo pořád jen o spekulace, nikoli o oficiální oznámení. Česko tak mohlo prožít několik týdnů v relativním klidu a opravdová bitva začíná až teď. Za druhé dal Fiala Zemanovi čas, aby vše promyslel, pochopil, že nevyhraje, a ustoupil beze ztrát.
Zatím vždy, když narazil na silný odpor, Miloš Zeman nakonec zařadil zpátečku. V tom spočívá tajemství jeho úspěchů - nepouští se do prohraných bitev, pokud má na výběr. Umí riskovat, když nic jiného nezbývá, jako když převzal sociální demokracii nebo když poprvé bojoval o prezidenturu. Jenže v těchto případech sice nemusel vyhrál, ale také nemohl nic ztratit. Dnes může, a to hodně, totiž prestiž suverénního politického hráče, který si ostatní vodí, jak se mu zlíbí.
Zeman už není stratég
Když byla řeč o Andreji Babišovi, máme i opačný příklad. Bohuslav Sobotka vytrval a Miloš Zeman jeho návrhům nakonec vyhověl, ať šlo o jmenování ministrů, či odvolání zmíněného předsedy ANO z vlády kvůli trestnímu stíhání. Tehdejší lídr ČSSD také hrozil kompetenční žalobou, nakonec ji ale nemusel podávat, protože Zeman nešel do střetu. Asi v tom hrál roli i fakt, že se chtěl ještě jednou ucházet o zvolení prezidentem, nicméně i to ukazuje, že racionálně zvažoval riziko porážky a ostudy.
