KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Datové schránky měly lidem zjednodušit život. Cílem bylo, aby ti, kteří o to stojí, dostali možnost komunikovat s úřady online, aniž by museli někam chodit či přebírat poštu. Jenomže tato „revoluční“ myšlenka u nás už přes deset let naráží na byrokratické bariéry. Nově hrozí od „datovek“ komplikace běžným občanům i advokátům.
Byla to velká sláva, když se v minulém volebním období v rámci mamutího balíku e-governmentu, jemuž se přezdívalo DEPO, zavedly „datové schránky pro všechny“. Končí to – jako u české státní správy často – ne tak úplně slavně. Ministerstvo vnitra raději couvlo a prosadilo novelu, která všeobecnou povinnost komunikovat se státem ruší a ponechává ji pouze živnostníkům. Mohlo by se říci: konec dobrý, všechno dobré. Jenomže je tam ještě jeden háček, a to konverze dokumentů z datovky na papír, či obráceně.
U nás už to tak chodí, že když se něco digitalizuje, tak to obvykle neznamená, že už nepotřebujete papír. Ale pouze to, že k němu ještě potřebujete počítač s internetem. Zkrátka i nadále bude nutné převádět dokumenty z elektronické podoby do fyzické a opačně. Pravda, už nepůjde o všech více jak osm milionů dospělých občanů, ale „jen“ o dva miliony podnikatelů živnostníků. I to je však slušná porce. Proto onu konverzi mohou na žádost lidem provádět nejen orgány veřejné správy, ale i advokáti.
