KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Byl to den plný hektických schůzek, vyjednávání, spekulací, dohadů a také parlamentních projevů. Dva odlišné světy: jeden, zřetelný a transparentní, mohl každý sledovat v přímém televizním přenosu. Druhý, možná podstatnější, je ale v politice ten zákulisní. Zvnějšku se situace jevila jasně a přehledně: premiér menšinové vlády Andrej Babiš nesehnal většinu hlasů pro prodloužení nouzového stavu. Přitom požadavky některých stran byly údajně doslova minimalistické. Dění v zákulisí ale naznačuje, že premiér vyjednával jen na oko. Co když jeho cílem od začátku bylo dohodu neuzavřít?
Co když je predikce vývoje koronavirové pandemie natolik zlá, že se Babiš rozhodl pro bezohlednou strategii, jejímž cílem není postup, který by v první řadě ochránil zdraví lidí, nýbrž naplnění plánu, jak politicky zachránit sebe sama? Co když prostě vycítil, že právě toto je ten moment, a dost možná poslední, který mu umožní vymanévrovat před lidmi z naprosto nezvládnuté pandemie a hodit ji na opozici. „Umírají lidé? Za to může opozice, která mi neschválila prodloužení nouzového stavu!“ Nelze vyloučit, že právě něco na tento způsob začne už brzo hlásat do médií. Ostatně včera to zkusil poprvé.
