KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Vládní koalice už řadu měsíců dává najevo, že do prezidentských voleb žádného svého kandidáta nepošle. Premiér Petr Fiala přitom původně říkal, že chce mít nějakou osobnost přinejmenším za SPOLU, když už ne za celou „pětku“. Proč ta otočka? Jednoduše kvůli obavám, že takový adept je v čase krize bez šance a „schytal“ by to za vládu. Po senátních volbách je ale opět všechno jinak. Koalice má mít v prezidentském klání svého člověka. A to Miloše Vystrčila.
Realita je ale podle všech zpráv taková, že vládní strany žádné jméno nemají. Státníci tu ovšem nejsou od toho, aby zprávy četli, ale aby je tvořili. Odvážné a zároveň rozvážné politické rozhodnutí mění realitu, rozbíjí status quo a nově kolíkuje hřiště. Jistě, musí k němu být příhodná doba, ale právě ta nastala po druhém kole senátních voleb v Jihlavě. Andrej Babiš tam nasadil všechny své páky a prostředky, aby porazil „polistopadový politický kartel“. Jeho „předlistopadový politický kartel“ ale nakonec utrpěl debakl.
Symboly jsou v politice důležité. Když se díky spojení demokratických sil po loňských říjnových volbách vyměnil kabinet, zdálo se naprosto přirozené dokončit změnu tím, že na Hrad usedne reprezentant vítězné pětikoalice. Protože ta vyhrála právě s příběhem návratu republiky k polistopadovému vývoji. Lidé ve volbách odmítli postbolševický revival a masovými demonstracemi si onen „polistopadový kartel“ doslova vydupali ze země. Petr Fiala a jeho kolegové odpovídali na společenskou objednávku.
V euforii po volbách premiér optimisticky prohlásil, že chce mít „svého“ kandidáta v souboji o Hrad. Jenomže pak přišla inflace, válka a energetická krize. Vládní koalice se pro mnohé rychle stala symbolem těžké doby, kterou objektivně zažíváme spolu s celou Evropou. Za této situace všichni oslovení premiéra odmítli, neboť měli strach, že podpora ze strany kabinetu, který řídí zemi v tak zlé situaci, by se rovnala polibku smrti. Bezcenné akcie Andreje Babiše začaly úměrně tomu stoupat.
Předsedovi ANO nelze upřít jednu věc, a to odvahu, vůli bojovat až do posledního dechu. Nevzdal se ani ve chvíli, kdy se volby překrývaly s jeho soudním procesem. Místo aby se stáhl do ústraní, zaútočil: tvrdě, nevybíravě a nevkusně. Ale nekapituloval, a to je deviza, která má v politice vysokou hodnotu. Když si odmyslíme osobní útoky a invektivy, tak Babiš narýsoval hrací pole přehledně a srozumitelně. Totiž jako epický zápas těch, kteří vládli třicet let po listopadu, s těmi, kteří byli u moci předtím.
