Drobný podnikatel je v naší zemi tak trochu ohrožený druh. Člověk, který po nikom nic nechce, vlastní pílí a zarputilostí se snaží vydělat si na živobytí, často mnoho let bez dovolené, nemocenské, bez sick days či náhradního volna, investuje všechny své úspory do vysněného projektu. Dává lidem práci a udržuje život v místních komunitách. Čepuje vám pivo, prodává rohlíky, kácí stromy, opravuje zdi, čistí komíny, prodává na internetu apod. Poslední, který si stěžuje a první, na kterého dopadnou státní regulace. Přitom život bez nich by v naší zemi nestál ani za zlámanou grešli. Zkrátka a dobře, drobní podnikatelé jsou nejen páteří ekonomiky, ale i páteří společnosti. Svobodní lidé, za něž rozhoduje pouze jejich um a pracovitost.
Politické zastání tato skupina našich spoluobčanů poslední dobou moc neměla. U moci byli socialisté, kteří drobné podnikatele považují za parazity a pan Babiš, pro něhož jsou malé a střední podniky podle jeho vlastních slov “klišé a kecy”. A tak na drobné podnikatele dopadá jedna rána za druhou. Rozjet třeba malou cukrárnu, to je hotové peklo. Přibližně dvacet stanovisek a ohlášení před zahájením činnosti a až třicet kontrol během běžného provozu, na to se musí připravit každý, kdo by si vysněný rodinný podnik rád otevřel.
