S tím, jak se blíží premiéra filmu Dubček v České televizi (21. srpna ve 20:00), vyvstává otázka, zda to je právě bývalý první tajemník ÚV KSČ, kdo se zapíše do dějin jako hrdina. Jeho činy blednou ve srovnání s několika postavami Pražského jara, na něž mnozí zapomněli. Někteří si možná pamatujete Františka Kriegela, který se jako jediný z československé delegace nenechal Sověty donutit ke schválení „bratrské pomoci“ ze strany států Varšavské smlouvy.
Kriegel hlasoval proti vstupu vojsk i v Národním shromáždění, stejně jako jeho další tři kolegové – Gertruda Sekaninová – Čakrtová, František Vodsloň a Božena Fuková, která bohužel loni zemřela. Jejich čin nemá v československé historii obdoby, všichni čtyři za něj také náležitě zaplatili. Jsou to také tito čtyři, kdo poznali, že představa socialismu s lidskou tváří je neuskutečnitelný nonsens, protože socialismus je z vlastní podstaty vadný, jakkoliv se může zdát přitažlivý.
Jsou to mimochodem také jména, která mohla zaznít v prezidentském projevu Miloše Zemana, ale bohužel se neuskutečnil. Kriegelův hrdinský čin, kdy na rozdíl do Dubčeka a dalších odmítl podepsat takzvaný Moskevský protokol, snese srovnání s počínáním Jana Husa u Kostnického koncilu. Kriegel tehdy vůbec netušil, jestli se ještě někdy vrátí do Československa, v podstatě riskoval život. Vrátit se mohl jen díky slabé chvilce Brežněva, který jej původně vůbec pustit nechtěl.
