KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Boj o vládní „ozdravný“ balíček jde do finále. Soubor změn postihne především lidi či rodiny s nižšími příjmy. Dal by se proto očekávat mohutný sociální střet a statisícové demonstrace. Místo toho jediný, kdo vystupuje na protest, je podivná partička, které nejde ani tak o chudé, jako o to dostat nás z Evropské unie a NATO. A účast nic moc.
Podle policie deset, podle jiných odhadů zhruba patnáct tisíc účastníků sobotního shromáždění na Václavském náměstí není v absolutních číslech zase tak málo. Ale v relativním srovnání s jinými demonstracemi jde prostě o neúspěch.
Posuďte sami: když úsporné reformy prováděly Topolánkova a Nečasova vláda (a v obou případech v tom „měl prsty Kalousek“), tak levice a odbory dokázaly „na plac“ dostat sto tisíc lidí. A spolek Milion chvilek před pár lety uspořádal sérii masových demonstrací (vesměs proti Babišovi a záležitostem s ním spojeným), která vyvrcholila čtvrt milionem lidí na Letné.
Přitom doba masovým protestům přeje minimálně stejně jako tehdy.
Zásadní rozdíl je ale v tom, kdo dnes shromáždění pořádá a jaký je jejich obsah. Za Topolánka, Nečase i Babiše vždy existoval soulad mezi tím, co bylo vnímáno jako legitimní důvod k protestu, kdo ho svolal a s jakými cíli.
Tentokrát je to ale celé „divné“ a nesrozumitelné. Proti pravicové vládě a jejím škrtům by logicky měli vystoupit odboráři, případně levicoví politici. Jenomže těm prvním to vůbec nevyšlo a politici (nejen) hnutí ANO se k tomu vůbec nemají.
V říjnu loňského roku přišlo na odborovou demonstraci proti vládě jen pár tisíc lidí. Což znamenalo začátek konce prezidentské kandidatury odborářského předsedy Josefa Středuly. Andrej Babiš raději řeční ve Sněmovně a napadá své oponenty, než se by se pokusil zdvihnout davy. Třeba dobře ví, že by to nemuselo být právě efektivní? Jeho sociální sítě asi mají větší sílu a dosah, než by měla demonstrace. Všichni vyklízí prostor těžko čitelnému a neukotvenému uskupení, vedenému neparlamentní stranou PRO.
Formálně vzato byl sobotní protest proti vládě a jejím řešením ekonomické a rozpočtové situace. Jeho faktický obsah byl jiný. Nejsilněji na něm zazněla slova hlavního řečníka, předsedy PRO, který opět vystupoval proti členství Česka v NATO a Evropské unii a žádal vystoupení z obou organizací. Totéž si zřejmě přála i většina účastníků, kteří už před zahájením pořvávali hesla proti Spojeným státům a Ukrajině.
Buďme rádi za tu poměrně slabou účast. Sto tisíc lidí na levicové demonstraci skutečně namířené proti ekonomickým krokům vlády by jistě znamenalo daleko silnější vzkaz. Šlo by o legitimní a vcelku očekávaný protest v situaci, kdy se objektivně řadě lidí nedaří dobře a mají strach z budoucnosti. Ale stejný počet podporovatelů něčeho, jako je vystoupení z euroatlantických institucí a ukončení podpory Ukrajiny v obraně proti ruské agresi, to už by byl skutečně vážný problém pro celou společnost a stát.
Otázka zní, jestli pořadatelé dělají chybu, když opakovaně míří na ty, kdo odmítají celý polistopadový vývoj, a své akce formují jako demonstraci proti režimu, nikoli proti konkrétní vládě. Nepochybuji, že kdyby byl u moci Babiš, tak i kdyby nedělal žádné reformy, ale podporoval Kyjev, ta demonstrace by se konala rovněž.
