KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Jasný favorit, jasný poražený, jasný kandidát. Těmito třemi fázemi prošel Andrej Babiš ve vztahu k volbě prezidenta. Všechny průzkumy mu momentálně předpovídají vysokou porážku. Nakonec ale v důsledku pasivity vlády dostal šanci chopit se iniciativy a plně ji využil. Získá tím v každém případě, dokonce i když nezvítězí. A pokud by vyhrál, půjde o velký triumf.
Ačkoli se nyní maximum pozornosti soustředí na předsedu ANO, ve skutečnosti je daleko zajímavější (a smutné), co nám o sobě vypověděli ti, kteří si říkají demokraté či zastánci polistopadového vývoje. Babiš jednal logicky, pragmaticky, strategicky správně a odvážně. Nic z toho se nedá říci o druhém táboře. Vláda vzdala takřka jistě vyhraný souboj, sama otevřela svému soupeři již přibouchnuté okno příležitosti dokořán a nyní aby se zbytečně strachovala o výsledek. Co se vlastně stalo?
Když před rokem panovala mezi „lepšími lidmi“ panika, že Andrej Babiš má největší šance stát se prezidentem, oponoval jsem, že jednak právě prohrál parlamentní volby, jednak jeho šance sráží k nule blížící se soud. A také, že není vůbec jisté, zda vůbec tu rukavici zdvihne, což evidentně donedávna netušil ani on sám. Další vývoj mi dal za pravdu, pozice šéfa ANO se průběžně zhoršovala a simulace pro druhé kolo mu nedávaly žádnou naději. Jenomže pak přišel zlom. Nikoli ve veřejném mínění, ale v politice.
Vláda podlehla utkvělé představě liberálních novinářů a opinion lídrů, podle nichž v přímé volbě nemá šanci silný politik a už vůbec ne takový, který reprezentuje vládu. Zvláštní. Dvakrát vyhrál vyhraněný zástupce stranické socialistické politiky, podruhé dokonce v dresu levicového kabinetu. Pravice se v roce 2013 dostala do druhého kola, i když obliba její vlády padla na úplné dno, ale našla výrazného partajního reprezentanta. Napodruhé to ani nezkusila – a vcelku logicky pak opravdu nemohla mít žádnou šanci.
