KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Více peněz, více plátců. To je stručně plán vlády, jak zvýšit příjmy České televize a Českého rozhlasu. Na první pohled se to zdá rozumné. Koncesionářské poplatky se naposledy valorizovaly před patnácti lety. Jsou tu však tři vážná „ale“. Nový systém se podobá „dani z hlavy“. Komerční stanice si stěžují na křivení trhu. A hlavně: víme vůbec, za jakou službu platíme? Má na tyto otázky kabinet odpovědi?
Za patnáct let inflace ukrojila z oněch 135 korun pro ČT skoro polovinu a ze 45 korun pro ČRo plnou polovinu (u rozhlasu se poplatek nezvedal dokonce osmnáct let). Zdá se tedy spravedlivé přidat. Jenomže nesmíme zapomínat, že ekonomická situace se zhoršuje všem médiím, nejen těm veřejnoprávním. Bitva o reklamu je čím dál krutější a velký kus koláče ukrajují globální technologické firmy. Řada komerčních vysílání či webů to řeší skrze zpoplatnění obsahu. Zde je zjevný rozdíl – jim totiž lidé platí dobrovolně za něco, co sami chtějí.
V tak mizerné situaci mediální trh ještě nikdy nebyl. Všichni musejí brutálně šetřit, nebo hledat nové příjmy, popřípadě obojí. A najednou je zde někdo, komu se (alespoň částečně) finanční bída kompenzuje. Přitom má stále povoleno vysílat reklamy (které na placených kanálech a stránkách mnohdy nenajdete). Samozřejmě že to nabourá beztak slabý trh a ti, kteří žádné koncesionářské poplatky nedostávají, se dostanou do ještě větší mizérie. Není divu, že soukromé televize a rádia protestují.
