KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Britům hrozí, že budou platit nejvyšší daně od války. Paradoxně je na ně chystá konzervativní premiér, který navíc sliboval, že díky brexitu jim berně naopak sníží. Jde o názornou ukázku, že ekonomický nacionalismus se nakonec nejvíce nevyplácí té zemi, která ho aplikuje. Boris Johnson nechtěl živit evropské dělníky a zarazil jejich import, biti jsou však jeho spoluobčané.
Prázdné obchody, fatální nedostatek zaměstnanců ve službách a hrozící kolaps zdravotnictví. To přitom mělo nejvíce profitovat na odchodu z EU a získat 350 milionů liber týdně navíc. Boris Johnson už se přiznal, že tento slogan, který brexitářům pomohl vyhrát referendum, byl lživý. Což nyní podtrhuje tím, že chce lidem sáhnout do peněženek a získat prostředky na sanování sociálního a zdravotního systému. Daní za brexit je vyšší daň.
Vypadá to jako z pohádky Nesmrtelná teta, v níž moudrý král napřed volal „daně snížit, platy zvýšit“, aby pak po ztrátě rozumu otočil a hlásal „daně zvýšit, platy snížit!“ Boris Johnson, který plánuje nejvyšší zdanění za sedm dekád a chce Brity nahnat do špatně placených povolání, samozřejmě nezhloupnul. Jen se veze na vlně nacionalismu a populismu. Protekcionismus je škodlivý vždy. Ale daleko více v zemi, jež své postavení, moc a bohatství získala díky sázce na liberální model světového obchodu.
Od ekonomického liberalismu k protekcionismu
Velká Británie byla první zemí, která dokázala uniknout z malthusiánské pasti, kdy zvýšení ekonomického výkonu vedlo k růstu populace, což následně vedlo k opětnému propadu životní úrovně. Navíc na rozdíl od jiných překonala tuto bariéru bez ochranářských opatření a státních zásahů, díky volnému pohybu kapitálu, osob a zboží. Podobně později vstup na společný evropský trh přinesl upadajícímu království – v němž Margaret Thatcherová teprve začala rušit odborářský socialismus – nový impuls rozvoje.
Nástupce „železné lady“ se sám chová jako socialista. Levná pracovní síla z Evropské unie musí zůstat doma, Britové se mají na přání vlády rekvalifikovat a vzít „podřadné“ práce, které už nemá kdo vykonávat. Daně mají být vyšší než za labouristů před Thatcherovou. To je cena za odklon od ekonomického liberalismu k protekcionismu. Milton Friedman odmítal ochranu trhu s tím, že co dovezeme, protože nám to někdo dodá v dané kvalitě levněji, či to doma nemáme vůbec, je pro hospodářství čisté plus. Platí to i pro pracovní sílu.
