KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Minulý týden jsme se dozvěděli, že Ústavní soud nezrušil podmínku operace nutnou pro úřední změnu pohlaví. Výslovně uvedl, že se nechce zapojovat do kulturních válek. To zní rozumně. Dokud si člověk nepřečte celý nález a nezjistí, že ve skutečnosti většina soudců chtěla nepřímo zavést „třetí pohlaví“, jenom nebyli v dostatečném počtu pro zrušení zákona. Takže jsme jedné „progresivní vymoženosti“ unikli jen o fous.
Soud řešil návrh osoby, která se narodila jako muž, leč sama se cítí jako „nebinární“, tedy nepříslušná k mužskému či ženskému pohlaví. A protože jí ministerstvo vnitra odmítlo změnit tvar rodného čísla na „ženský“, domáhala se jak zrušení části zákona o evidenci obyvatel, tak podmínky pro změnu pohlaví, jíž je příslušná operace. S tím druhým souhlasila většina osmi soudců proti sedmi. Jenomže ke škrtání v zákonech je třeba minimálně devíti soudců. Jen proto změna neprošla.
Nakonec se tedy Ústavní soud zabýval pouze zápisem rodného čísla a návrh žadatele zamítl. O tomto rozhodl už loni v listopadu, nález zveřejnil letos na konci března (nález je zde). Verdikt odůvodnil tím, že biologické pohlaví je zakotveno v mnoha dalších zákonech a je důležité pro řadu právních úkonů. Například osobní prohlídku smí provádět pouze osoba stejného pohlaví, dle Listiny základních práv a svobod ženy požívají zvýšené ochrany, v Úmluvě o lidských právech se píše, že „muži a ženy… mají právo uzavřít manželství“.
Soudci konstatovali, že „informace o tom, s jakým pohlavím se jednotlivec vnitřně identifikuje, je z hlediska uvedených příkladů v zásadě bezvýznamná a odlišné zacházení s lidmi podle této charakteristiky by postrádalo objektivní a rozumné důvody, které k odlišnému zacházení ústavní pořádek vyžaduje“. Upozornili i na existenci dámských toalet či kupé. K námitce, že dnešní stav narušuje soukromí stěžovatele, uvedli, že evidovat informaci neodpovídající realitě by „popřelo smysl toho, proč k její evidenci vůbec dochází“.
Návrh byl navíc poněkud zmatený, neboť žadatel chtěl psát své rodné číslo v ženském tvaru a zároveň tento ženský tvar zrušit coby „neústavní“ a nazvat ho „neutrálním“. Soudci to lapidárně shrnuli do poněkud cimrmanovské věty: „Jinými slovy, navrhovatel shledává neústavním, že nemá rodné číslo v podobě, kterou shledává neústavní“. Tohle je ovšem jen perlička, to nejpodstatnější obsahuje poslední odstavec odůvodnění výroku:
„Závěrem Ústavní soud připomněl, že jeho úlohou je ochrana ústavnosti… Úlohou Ústavního soudu oproti tomu není ochrana, či snad dokonce prosazování moderních trendů, stejně jako jeho úlohou není těmto trendům bránit. Ústavní soud není a nemůže být arbitrem vstupujícím do kulturních válek a aktivně určujícím směr společenského vývoje v České republice. Opakovaně se proto ve své judikatuře snažil zdůraznit, že řešení základních otázek týkajících se člověka jako biologického druhu, jeho života a jeho vztahů, náleží Parlamentu České republiky. Judicializace těchto otázek může vést k politizaci Ústavního soudu, a tím i k oslabení jeho postavení jako nestranného a nezávislého soudního orgánu chránícího ústavní pořádek.“
Nevstupovat do kulturních válek?
Tím bychom mohli celou kauzu ukončit, protože lépe už to snad ani říci nelze. Kdyby ovšem nešlo pouze o stanovisko tzv. kvalifikované menšiny, která převzala úlohu soudce zpravodaje a tedy i vypracování odůvodnění. Původní zpravodajkou byla soudkyně Kateřina Šimáčková. A ta spolu s dalšími sedmi kolegy chtěla zrušit podmínku operace pro změnu pohlaví a zbytek, který se týká evidence, odmítnout. Ono by nebylo třeba měnit zákon o evidenci, kdyby o svém pohlaví a tím i rodném čísle rozhodoval každý sám prohlášením.
