KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Spíše projde velbloud uchem jehly než konzervativec do úřadu ombudsmana? Na jeho zástupce senátoři navrhli advokáta Jakuba Kříže, který mimo jiné zastupuje Českou biskupskou konferenci. Neziskové organizace neponechaly nic náhodě a sepsaly proti němu ostrý hanopis. Účel to splnilo, kandidát neprošel o jeden hlas. Není to první kontroverze kolem ochránce práv. Nebylo by lepší tu funkci zrušit?
Když se před dvěma dekádami úřad ombudsmana zřizoval, mnozí varovali, že tento severský zvyk u nás nemá tradici a snad by bylo lepší nechat ochranu lidských práv na soudech, případně posílit povinnosti státních úřadů. Zvítězil progresivní názor, že nová instituce je vždy lepší než stará. Následně se prvním ombudsmanem stal někdejší ministr spravedlnosti a předseda nejvyššího soudu Otakar Motejl. Ten úřadu vdechl noblesu, již po něm udržel i Pavel Varvařovský, rovněž soudce Nejvyššího soudu. Protesty tím utichly.
Asi není náhoda, že pozici ochránce práv dobře zvládali právě vysoce postavení soudci. Nezatahovali totiž do této práce aktivismus, ideologii ani předsudky. V podstatě za jejich éry úřad fungoval podobně jako soudy, tedy nestranně, spravedlivě, s důrazem na dodržování práva a řádu. A hlavně, měli cit pro individuální svobody, jež musejí být nadřazeny jakýmkoli kolektivním nárokům. Justice z principu svého fungování chrání jedince a jeho práva, ne dav a zákony smečky.
Všechny tyto předpoklady přestaly platit, když se třetí ombudsmankou stala Anna Šabatová. Ta se snažila tuto instituci proměnit v jakési další mocenské centrum prosazující woke ideologii skupinových identit a kolektivních práv. Dokonce žádala možnost podávání autonomních žalob k Ústavnímu soudu, aby mohla dle svého vlastního uvážení navrhovat rušení zákonů, jež by měla za diskriminační. Tím by se ombudsman postavil na roveň prezidentovi, který jediný má výsadu zaslat podání konstituční stolici coby jednotlivec.
