KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Už zase je na stole téma migrace. Kromě ukrajinských válečných uprchlíků tu máme rostoucí počet běženců původem z Blízkého a Středního východu a z Afriky a ještě hrozí příval ruských mužů utíkajících před mobilizací. Jak k těmto třem vlnám přistupovat? Vždy musíme vážit tři hlediska: humanitární, právní a rozumové. Což ve výsledku znamená, že budeme jednat velmi diferencovaně.
Když se před osmi lety do Evropy valil příval muslimsko-arabských a muslimsko-afrických migrantů, západní politici a domácí liberálové tvrdě kritizovali českou vládu, že je sobecká, nesolidární a snad přímo nelidská. My ale jednali tak, jak jsme měli. Nabídli jsme azyl všem, kteří na něj měli nárok a odmítli nelegály. Čili chovali jsme se dle příkazů humanity, platného práva, ale rovněž rozumně, tedy tak, abychom pomocí nerozvrátili vlastní stát. Nakonec se po jistých peripetiích náš přístup prosadil i na unijní úrovni.
Argumentovali jsme, že drtivá většina příchozích nesplňuje podmínky pro udělení ochrany, a navíc pro ně ani nejsme cílovou zemí. A už tehdy jsme říkali, že pokud dojde k eskalaci války na Ukrajině, pak nepochybně tamní obyvatelé budou utíkat k nám. Protože zde najdou spřízněné prostředí a my je přijmeme a nebudeme nutit Francii, Itálii či Španělsko, aby si je od nás vzali na základě povinných kvót. Bohužel, skutečně došlo na ruskou agresi a my (či také Poláci) jsme do puntíku splnili, co jsme slíbili.
Ukázalo se, jak prozíravé bylo ponechat si kapacitu pro Ukrajince, kteří do střední Evropy prchají v daleko větších počtech, než jaké v letech 2014-15 přijímaly západní země, když šlo o příchozí z Asie a Afriky. Dodrželi jsme slovo, nikoho jsme nevyhodili a nedali tak záminku k tomu, abychom se opět ocitli na pranýři. Někteří progresivisté se přitom už dopředu ironicky pošklebovali: „Vidíte, my říkali, že máme být solidární, teď budeme potřebovat pomoc, ale jak o ni žádat, když sami jsme nikomu nepomohli?“'
Tohle dětinské „kiš kiš“ vyšlo naprázdno. Přestože jsme přijali na počet obyvatel několikanásobek běženců a v kratší době než tehdy migrační šampióni Němci, poradili jsme si i bez citového vydírání ostatních členských zemí. Stejně jako Poláci. Nicméně to není podstatné. Jednou může přijít tak velké množství lidí – a nikoli z kulturně spřízněných oblastí – že budeme mít vážný problém. Vzájemné napadání a obviňování nám nepomůže, musíme být připraveni. Což znamená držet se zmíněných tří pevných zásad.
