KOMENTÁŘ MARTIN SCHMARCZE | V reálném světě neexistují nulová rizika. Ani že se nerozjede epidemie, ani že nevypukne aféra. Politici, kteří slibují, že totálně vyhladí virus nebo korupci, nutně selžou. Důsledky odnesou oni i široké okolí. Nyní končí ředitel rozvědky Petr Mlejnek. Další v řadě kvůli kauze Dozimetr. Do značné míry jde o důsledek chybné strategie STAN, která jako by se inspirovala u čínské doktríny „zero covid“.
Když Vít Rakušan začal kosit úplně všechny, kdo někdy viděli Michala Redla, postupoval jako dle manuálu čínských komunistů, kteří neprodyšně uzavřeli desetimilionovou metropoli kvůli pár hlášeným infekcím. Škody z uzávěry Šanghaje zdaleka přesáhly dopady nemoci. Totéž platí pro devastaci nejen STANu, ale i vlády a celé demokratické politiky v důsledku strategie „zero skandál“. Ta přitom nijak nezabránila tomu, aby „redlovid“ dále působil a přeskakoval na nové a nové hostitele. Naposledy na Petra Mlejnka.
V případě ředitele civilní rozvědky si dokonce mnozí zjevně myslí, že virus působí retroaktivně. Vláda odsouhlasila jeho jmenování 1. června, aféra Hlubuček vypukla o čtrnáct dní později. Neboli v té době ani Rakušan, ani Mlejnek nemohli tušit, že znalost osoby Redl může představovat politický problém. Tím méně ostatní členové kabinetu. Přesto je vyžadováno, aby se všichni káli za své rozhodnutí. Jako byste někomu vyčítali, že neměl roušku dva týdny předtím, než se projevila epidemie a bylo to nařízeno.
Mlejnek nakonec rezignoval sám. Pro vládu se tím nezachrání nic. A i pokud by tak učinila třeba mezi 1. červnem a jeho nástupem do funkce, stejně by nezabránila aféře. Nějaký dobrák by to vynesl a spekulovalo by se o tom, co strašného musel s Redlem společně provést, když končí, ještě než usedl do ředitelského křesla. Nicméně tato absurdita je jen detail, jež dokládá neúčinnost strategie „zero skandál“.
To podstatné se pokazilo už na počátku. Zavřít do koncentráku všechny, kdo se potenciálně mohli nakazit? Vyhodit každého, komu se jméno Redl kdy objevilo v mobilu? Obojí je hloupý způsob zvládání choroby, ať infekční či korupční. Správný postup spočívá v prevenci, očkování a léčbě. Zarputilá snaha o „aseptičnost“ nadělá v epidemiologii i v politice více škody než užitku. Což zjistil už Stanislav Gross. Zarputile trval na „křišťálové čistotě“ a z velké míry kvůli tomu padl, přitom šlo vlastně o malichernost.
Jak tedy na korupci? Za prvé by každý předseda měl mít něco jako vnitřní „tajnou službu“ a vědět, co případně kde jeho „kmotři“, „šibalové“, „faltýnkové“ nebo „hlubučkové“ provádějí”. Kromě předposledního případu by se pak neměl bát rázně preventivně zasáhnout – ANO přežije snad vše, ale standardní demokratické strany ne. Někdy je těžké zbavit se „divného“ člena, pokud má v komunále silnou podporu. Pak je aspoň třeba zabránit dopadu jeho činů na centrální politiku, kde už rozhoduje předseda.
Zda šlo či nešlo vyhodit Hlubučka ještě před vypuknutím skandálu, to ví nejlépe sám Vít Rakušan a já jsem dalek toho mu vyčítat, že tak neučinil, pokud neznám detaily. Zato od okamžiku cíleného úniku vybraných informací z trestního spisu do médií už se hrálo s otevřenými kartami. A kdybych byl v pozici poradce předsedy STAN, řekl bych mu, že v žádném případě nemá na základě této konspirace vyhazovat ministra školství. Ale „opouzdřit“ skandál na místní úrovni a případně rozpustit pražskou buňku.
