Na stránkách britského Guardianu nedávno vyšel velice zajímavý článek o poslanci Labour party Johnu Stonehousovi, který byl v šedesátých letech evidovaný jako agent československé Státní bezpečnosti. Text informuje o dvou knihách, které o jeho případu vycházejí. První napsala politikova dcera Julia Stonehouse a nese název „Můj otec: pravdivý příběh poslance na útěku“. Druhou jeho vzdálený příbuzný Julian Hayes, ta vychází pod názvem „Stonehouse: ministr, podvodník, špión“.
Zatímco dcera Julie naprosto odmítá jakékoli pochybení svého otce, které by se týkalo spolupráce s komunistickou rozvědkou, právník Hayes vidí situaci zcela opačně a tvrdí, že Stonehouse byl aktivní špión, který za své zprávy dostával bohatě zaplaceno. Ptáte se, jak je možné, že po prostudování stejného spisu dochází oba autoři ke zcela rozdílným závěrům? Především proto, že ani jeden z nich nemá zkušenost s materiály Státní bezpečnosti a nedokáže je správně interpretovat.
Na poslance Labour party Johna Stonehouse zavedla StB spis s registračním číslem 43075 pod krycím jménem Kolón 16. dubna 1961.
První zajímavostí, na kterou ve spisu narazíme, je informace o provedené „verbovce“, tedy získání k tajné spolupráci s rozvědkou, o které vedení tajné služby informuje ministra vnitra Rudolfa Baráka. Zpráva o získání ke spolupráci nese datum 1. března 1960, tedy více než rok před založením osobního svazku.
Kromě obvyklých frází o společných ideálech s komunistickým světem informuje dokument, že k získání došlo na základě „příznivé reakce na finanční odměnu za provedené aktivní opatření.“ Tím autoři dokumentu myslí dvě vystoupení Johna Stonehouse ve sněmovně, o které ho požádal jeho řídící důstojník.
První kontakt s komunistickou rozvědkou zprostředkoval v roce 1955 kolega z Labour party Donald Piers Chesworth, který byl rozvědkou získán ke spolupráci v roce 1959 a dostal krycí jméno Knight. Stonehouseovi rozvědka slíbila minimálně 500 Lstg (liber) ročně, přičemž jeho poslanecký plat tehdy za stejné období činil 1750 Lstg. Z toho je jasné, že poměrně vysoká finanční odměna byla jakýmsi příslibem do budoucnosti a způsobem, kterých se jej rozvědka snažila k sobě připoutat, aby nedokázal bez podobných finančních injekcí vyžít.
