KOMENTÁŘ Vladimíra Piskáčka | Hradec Králové je další z měst, které se brání nájezdu firem provozujících sdílené koloběžky. V Hradci se brzy objeví až 1800 koloběžek a jak je obvyklé z jiných míst, brzy se budou válet nejen v centru, ale doslova všude. Invaze koloběžkářů je identická s tou, jakou zažívají nyní třeba České Budějovice a další města, včetně Prahy. Na rozdíl od úředníků a politiků z metropole, kteří věrni své ideologii povalující kola a koloběžky podporují, se hradečtí politici pokouší bránit. A připravují vyhlášku, kterou by provoz koloběžek alespoň regulovali.
Firmy provozující sdílená kola a koloběžky patří do nové ekonomiky využívající technologie, které v tomto případě umožňují sdílení věcí. Digitální revoluce posledních let přinesla strukturální změny v celých odvětvích, některé, jako například média, hudba, film či automobilový průmysl, prochází změnami paradigmatu. Nová ekonomika s sebou však přinesla také jedno obrovské riziko, které je naprosto zásadní pro celou společnost. Přináší věci, které jsme neznali, jejichž existenci či smysl jsme si neuměli představit. A proto pro ně ani nemáme pravidla, byť začínají naše životy i byznysy ovlivňovat obrovskou měrou. A majitelé firem, jako jsou provozovatelé sdílených koloběžek nebo Facebook a Google, to vědí a využívají toho.
Do krajnosti to, kromě dvou výše zmíněných, dovedl podnikatel Travis Kalanick, který založil světoznámou společnost Uber. Protože pro provoz jeho firmy neexistovala žádná pravidla, protože nikdo nepředpokládal, že s takovou službou přijde, jako první podnikatel v historii zvolil globálně postup, který by se dal nazvat „obsaď a diktuj”.
Jeho manažeři v jednotlivých městech a zemích se chovali jako opravdoví guerilloví bojovníci. Potají domluvili řidiče a službu ze dne na den spustili. Než se úředníci rozkoukali, využívaly ji, i díky nabízeným jízdám zdarma, tisíce lidí. A najednou hledat, zda se nechová protiprávně a vynucovat stávající pravidla, bylo řádově složitější.
