KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Spor s Polskem o těžbu v dole Turów končí. Premiéři Petr Fiala a Mateusz Morawiecki podepsali mezivládní dohodu. Takže konec dobrý, všechno dobré? Ano. Přesto zde však zůstávají otázky, na které je dobré si odpovědět. Pro budoucnost. Zejména jde o to, jaká je cena dobrých sousedských vztahů a jaký význam pro nás má členství v Evropské unii.
Řekněme si do úvodu, že chybu v tomto případě udělalo Polsko. Protože z nějakých důvodů odmítlo automaticky odškodnit české občany, kteří budou postiženi rozšířením těžby v hnědouhelném lomu. Jak upozornil velvyslanec Miroslaw Jasiński, Poláci dostávají náhradu za újmy způsobené těžbou a nebyl žádný důvod nepřiznat automaticky totéž i lidem na druhé straně hranice. Za tuto upřímnost ovšem ambasador skončil. V Polsku se spor stal politikem a my jsme byli obviňováni, že chceme skrze EU nechat důl zavřít.
Někteří radikálové na české straně opravdu žádali nikoli kompenzace, ale rovnou uzavření Turówa. Je dobře, že ani minulá, ani současná vláda o ničem takovém nikdy neuvažovala. Poláci jsou energeticky závislí na uhlí, za něž momentálně nemají náhradu. Důl považují za tak důležitý, že se za něj vysocí činitelé modlili u národní ikony Panny Marie Čenstochovské. Kdybychom se chovali agresivně, možná bychom přes Evropský soudní dvůr mohli dosáhnout zákazu těžby, ale hrubě a zbytečně bychom tím poničili vzájemné vztahy.
