KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Prezident Petr Pavel má pravdu. Sledovat jednání poslanců v tomto volebním období je otřesný zážitek. A pokud řekl, že by politici měli hledat konsensus tam, kde to dává smysl, a vést spolu věcný a otevřený dialog, nelze s ním než souhlasit. Avšak o tom, zda je možné vést konstruktivní dialog také s populisty a extremisty, lze vcelku pochybovat.
Nejprve to hlavní z projevu prezidenta ve sněmovně: Petr Pavel zdůraznil, že právě dolní komora je středobodem české politiky, neboť z ní vyrůstá většina a její vláda, a právě na sněmovní půdě opozice předkládá alternativní návrhy k těm vládním. Pravil také, že vnímá roli parlamentní opozice – podle něj je nepostradatelná a nezastupitelná, a pokud má být vládě oponentem, míní, že by v této roli měla postupovat rozumně. Skoro jako by chtěl opozici v tomto punktu vyčinit.
A správně také řekl, že jsou politiky, na kterých by se politici měli shodnout, neboť není moudré, aby se měnily s každou novou vládou. V tomto ohledu zmínil třeba hospodářskou a zahraniční politiku, energetickou koncepci státu nebo důchodovou a vzdělávací politiku. Politici by podle něj měli hledat konsensus tam, kde to dává smysl, a vést aspoň o těchto tématech věcný a otevřený dialog.
To vše by bylo skvělé, kdyby to bylo možné – co když to ale za daných okolností možné není? Co když je to tak, že se nacházíme už asi deset let v situaci, která se spíše vzdaluje standardnímu soupeření demokratických stran, co když se tady už dekádu vede zápas o charakter státu a jeho zahraničně-politické ukotvení? Co když je to tak, že demokraté nemají s populisty a extremisty hledat konsensus, ale naopak s nimi bojovat?
