KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Český mediální rybník rozčeřila „kauza“ kolem prezidentova podcastu. Z dobrých důvodů se k ní nebudu vyjadřovat adresně, ale pokusím se ji zobecnit. Názorně ukázala, že mnozí novináři žijí v bludech, příliš lpí na minulosti a nepochopili, že jejich profese prochází zásadní proměnou.
Média už dávno nejsou, čím bývala. Přesto pořád u mnohých, kdo v nich pracují, přetrvávají falešné „romantické“ představy. Ty teď definitivně berou za své s nástupem nových technologií, ale v principu se vždy rozcházely s realitou. Teď je to jenom tak nějak víc vidět.
Nikdy úplně neplatilo, že vztah mezi novináři a politiky je jednostranný. Že ti první kontrolují druhé, kteří je bezmezně potřebují. Ani že novináři jsou nezávislí a neutrální „rozhodčí“. A nakonec ani nikdy neměli monopol na informace.
Poslání. Čistota. Výlučnost. To jsou tři prvotní bludy o médiích. Respektive platí to pro novináře úplně stejně jako pro politiky: je to ideál, který se v praxi nikdy nenaplní ze subjektivních i objektivních důvodů.
Musíte dělat kompromisy. Obě skupiny spolu sice bojují, ale také se potřebují a využívají – a to vzájemně. Nikdo není nezávislý a neutrální. Každý pro někoho pracuje a s někým se zná, má své názory a své hodnoty. Výsadní právo informovat? To je dávno pryč, dnes může veřejnou debatu formovat kdokoli.
Nakonec je práce novinářů a politiků podobnější, než by se mohlo zdát. Ti i ti soupeří s konkurenty o pozornost publika všemi dostupnými prostředky. Někdo chytře, někdo hloupě. Někdo má úspěch, někdo ne. Rozhodují získané hlasy a prodané náklady. Kde je nějaký podstatný rozdíl? Jeden otřepaný bonmot říká, že v politice i v médiích jsou rozhodující dvě stejné vlastnosti: hloupost a sebevědomí.
Nežijme v iluzích
Pokud chceme zůstat střízliví a rozumní, budeme na obě profese klást tři jiné, splnitelnější, přesto ale hodně důležité požadavky.
Chtějme, aby v obou světech dominovala profesionalita, zásadovost a pluralita. Kdyby to platilo, žilo by se nám všem mnohem lépe. Co ale ukázala „podcastgate“? Že si mnozí novináři, ale také aktivisté (ono je často těžké jedny od druhých odlišit) lžou do kapsy. A pak šíří bludy a dezinformují. Ono vážně neplatí, že jsou jedinými „objektivními, vyváženými a oprávněnými“.
