KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Bez ohledu na to, zda se řadím mezi příznivce, nebo odpůrce valorizace penzí, které vláda Petra Fialy klopotně a mnohdy za hranou parlamentních pravidel tlačí schvalovacím procesem, platí toto: za dané konstelace se ukazuje, že vláda toho do konce volebního období už příliš neprosadí.
A je vcelku jedno, zda je to její nešikovností, nebo zarputilostí opozice, která de facto hned po volbách začala blokovat drtivou většinu schůzí dolní komory. Svůj díl viny jde totiž za oběma stranami politického konfliktu. Což je asi přirozené a normální. Co naopak překvapí, je fakt, že se tak děje po volbách, jejichž výsledek zajistil vládě v dolní komoře nebývale pohodlnou většinu 108 hlasů z dvou set. Vláda navíc disponuje drtivou většinou také v Senátu. Jenomže právě na celé peripetii s valorizací penzí lze doložit, že je to svým způsobem kontraproduktivní konstelace.
Vláda zkrátka nemá důvod komunikovat s opozicí. Pokud o daném tématu mluvíte s některým ze zástupců hnutí ANO, zpravidla vám řekne, že s nejsilnější sněmovní stranou vláda Petra Fialy nekomunikuje a že vše tlačí na sílu. Je to vlastně dost nečekaná past: strany vládní koalice před volbami slibovaly změnu nejen obsahu, ale také formy vládnutí, avšak namísto kýžené změny politické kultury šponují trpělivost opozice způsobem, který ústí ve zcela nedůstojné situace.
A aby nedošlo k mýlce: ani náznakem neobhajuji chování Andreje Babiše, který minulý týden v noci z pátku na sobotu paralyzoval chod sněmovny, když odmítl opustit řečnický pultík poté, co ho předsedající Jan Bartošek upozornil, že mu vypršel čas, načež ho obestoupili další opoziční poslanci, kterým se nelíbilo právě to, že koalice schválila omezení doby na projevy (2 x 5 minut). Tomio Okamura následně neváhal hovořit o ústavním puči koalice. On i Babiš neudrželi nervy na uzdě, situaci neustáli a naprosto selhali.
